Režisér Petr Babinec: Momentálně jsem víc dělník v montérkách než filmař
Začínal natáčením televizních reklam, dnes učí na vysokých školách ve Zlíně a Praze. Režisér Petr Babinec je dnes jedním z hlavních tahounů na obnově dlouhá léta chátrajícího filmového ateliéru ve Zlíně.
Autor: archiv, Dalibor Glück
Filmový producent, scénárista a režisér Petr Babinec pochází z Kopřivnice. Vystudoval zlínskou univerzitu Tomáše Bati a získal doktorát v oboru režie.
Se Zlínem je spojena i část jeho vlastní tvorby. Společně s Karolínou Zalabákovou před několika lety režíroval film Batalives – baťovské životy, ve kterém filmaři mapovali pět měst, postavených firmou Baťa ve třicátých letech.
Film byl natočen v pěti baťovských městech: Zlín, Baťovo-Borovo v Chorvatsku, Batanagar v Indickém Západním Bengálsku, Bataypora v Brazílii a Batadorp v Nizozemsku.
„Stejné domky, kino, bazén postavila firma Baťa ve třiceti městech po celém světě. Dokonce i ulice mají stejná jména. Původně jsme chtěli vybrat na každém kontinentu jedno místo. Nakonec se ale ukázalo, že v Kanadě se už z původního města moc nedochovalo,“ vysvětluje Petr Babinec.
Aktuálně představil svůj celover celovečerní hraný debut D2: Vlakem až na konec světa (recenzi najdete v tomto čísle), který je v současnosti k vidění na Netflixu.
Jde o road movie, z velké části odehrávající se ve vlaku z Ostravy do Vladivostoku, což je na nízkorozpočtový debut docela husarský kousek. Jak probíhalo natáčení? Jaké vás během něj provázely komplikace a jak na něj reagovali běžní cestující?
Komplikací nás potkalo hodně. Sice jsme měli plán natáčení, ale lokace jsme hledali až přímo na místě. Google mapy ještě nefungovaly (natáčelo se v roce 2012, pozn. redakce), navíc jsme byli omezeni časem, protože lístky na vlak musely být koupené dopředu. Takže se všechno natáčelo v časovém presu. A pak se najdou různé komplikace v podobě nemocného herce, drahého ubytování, smazaného zvuku z jednoho natáčecího dne a podobně. Takže klasika. Cestující, pokud to zrovna nebyl policista v civilu, to brali dobře, navíc se často střídali, takže večer se šlo spát s jedněmi a ráno už tam byli úplně jiní. Celkově vodka dost sbližuje a byla s námi Petra Hřebíčková, ze které byli v Rusku paf a to i kvůli její šílené roli.
Podařilo se vše natočit během cesty do Vladivostoku nebo jste dotáčeli i v jiných vlacích a stanicích? Natočili jste vše, co bylo ve scénáři, museli jste některé obrazy oželet, nebo jste naopak připisovali obrazy během procesu?
Neexistoval rozepsaný pevný scénář, pouze důležité dramaturgické body, ke kterým mělo ve scénách dojít, aby film fungoval jako celistvý příběh. Protože ve vlaku se stále něco mění, chtěli jsme improvizovat jak v dialozích, tak i ve scénách. Natáčení v reálném vlaku naplánovat nejde. Nikdy nevíte, kdo přistoupí, kdo a jak bude reagovat na ty šílenosti, co jsme tam vyváděli. Například scéna, kdy se Petra Hřebíčková koupe ve fontáně v Moskvě nebo opije ve vlaku mladého vojáka, který se svleče a ona pak chodí v jeho uniformě. To jsou situace, které nejdou dopředu naplánovat. V tom to bylo krásné, ale pro herce extrémně náročné, protože museli být v roli po celou dobu cesty.
Za výborný tah považuju obsadit kameramana do role kameramana. Bylo to kvůli nízkému rozpočtu, nebo jste nesehnali herce?
Bylo to kvůli minimalizaci filmového štábu, protože jsme nevěděli, co nás v Rusku čeká. Navíc celé natáčení probíhalo utajeně. Točilo se na jeden z prvních fotoaparátů, které to uměly. Celý jsme ho navíc oblepili izolepou, aby to nepůsobilo jako kamera.
Film se natáčel osm let před premiérou, která proběhla v roce 2020. Proč tak dlouho trvalo dostat ho před diváky?
Bohužel samotné natáčení si vyžádalo o dost víc peněz, než bylo plánováno. Nevěřte cenám na internetu (smích). A jelikož jsme museli mít na obživu, vrhli jsme se zpět na více výdělečné komerční formáty. Zároveň jsem si byl vědom faktu, že bych potřeboval dotočit dvě scény v Česku, což se stále odkládalo a odkládalo, až se to nakonec odložilo úplně. Po letech jsme seděli s kolegou střihačem Liborem Nemeškalem před nádražím v Olomouci po tom, co nám ujel vlak. Popíjeli jsme pivo a já mu vyprávěl o cestě do Ruska. Libor se nabídl, že zkusí vše postříhat a nějak to vymyslí. Zbývalo už jen dohledat veškerý materiál, což po osmi letech nebylo snadné. Libor je prostě kouzelník. Když to poskládal dohromady, všechno skvěle zapadlo do příběhu a jako celek to funguje výborně.
D2 se do široké kinodistribuce nedostal, přesto v některých kinech k vidění byl. Nabízeli jste ho kinařům sami?
Distributorem filmu je CinemArt. Film nešel do klasické distribuce jen kvůli covidu. Nám se zdálo, že už čekal dost dlouho a tak jsme ho vypustili místo do zavřených kin do online distribuce minulý rok v lednu.
Jak se vám povedlo dostat ho na Netflix?
To je součástí distribuční strategie CinemArtu.
Nejvýraznější roli ve vašem debutu ztvárnila Petra Hřebíčková, současná nekorunovaná královna romantických komedií s vysokou návštěvností. Oslovil byste ji, i kdybyste film točil dnes, nebo by byla vaše volba jiná?
Petru Hřebíčkovou bych oslovil i dnes, je to jedna z nejlepších hereček v česku, sice hraje poslední dobou většinou jen v romantických filmech, ale to je jen momentální škatulka. V divadle ztvárňuje mnohem vážnější role.
Se střihačem a producentem Liborem Nemeškalem se pokoušíte zachránit chátrající filmový ateliér ve Zlíně, kde svého času tvořila Hermína Týrlová, nebo geniální Karel Zeman. Na kolik vyjde dva mladé filmaře tak obrovská budova?
Na hodně (smích), rozhodně na víc, než jsme na začátku čekali.
Mohl byste přiblížit historii ateliéru a nastínit, jaké plány s ním máte?
Budovu navrhl architekt pan Karfík a jeho výstavba začala před pětaosmdesáti lety. Byla to první budova Zlínských ateliérů. Prošla jí spousta filmařů a hvězd. Momentálně ji rekonstruujeme, aby se v ní dalo natáčet. A vznikne zde audiovizuální HUB pro místní produkce, aby bylo ve Zlíně místo, kde se filmaři a animátoři můžou potkávat a spolupracovat.
Váš pokus o zafinancování záchrany ateliéru pomocí crowdfundingu bohužel nebyl úspěšný. Jaké jsou další možnosti financování rekonstrukce? Jak můžou pomoci nadšenci?
Pokus zafinancovat rekonstrukci crowdfundingem sice nevyšel, ale podařilo se dostat ho do poměrně širokého povědomí. Po ukončení sbírky jsme odměny přesunuli na e-shop www.100dola.art, kde si zájemci můžou vybrat některé odměny a podpořit nás.
Co chystáte coby producent, scénárista a režisér? Už víte, o čem bude váš další film?
Momentálně jsme s kolegou Liborem víc dělníci v montérkách než filmaři. Takže náš hlavní projekt je obnova velkého ateliéru. Jinak si naším animačním studiem prošlo v postprodukční fázi hned několik filmů, které byly, nebo jsou teď v kinech, například Chyby, Srdce na dlani, nebo Mstitel a tento rok do kin zamíří filmy Stínohra, Arvéd a pohádka Největší dar. A v koprodukci s Českou televizí a animačním studiem Anima připravujeme večerníček Sůva z nudlí.
PETR BABINEC
