Nejnovější zprávy: Začala rekonstrukce Čiperovy vily, vznikne zde kulturní a kreativní centrum ​Památník rodáka z Hrachovce kardinála Bauera září novotou

Fejeton

Oslava

​DĚDA (rozuměj dědek, starouš, dědeček, kmet, dědula, dědouš)

Ilustrační foto
Autor: pixabay

To si tak jednou domluvíte nedělní návštěvu vnučky Izabelky, spojenou s drobnou rodinnou oslavou narozenin své přítelkyně. Jak říkají Ostraváci, bo času je málo, tak jsme raději všechno předem naplánovali do posledního detailu.

Přesně v 10:50 Izabelku naberu, v 11:00 začíná oběd, v 11:15 malá usíná v kočárku a následujících 90 minut v klidu prospí na čerstvém vzduchu, v 11:30 si všichni společně zahrajeme Osadníky z Katanu (protože to je naprosto skvělá stolní hra), ve 12:30 dáme závěrečné kafe, ve 13:00 odjíždím na fotbalový zápas, po cestě hodím vnučku Izabelku s mojí dcerou k nim domů.

Všechno vypadá idylicky. Spousta řízků na stole, kuřecích i vepřových. K tomu vynikající vývar, jako bonus exkluzivní zákusek v podobě domácího sladkého kiwi řezu. Co by se tak asi mohlo pokazit, že? Všechno klape jako na drátkách. Nabírám malou, sedáme k nedělnímu stolu, blíží se 11:15, kdy podle papírových předpokladů má Izabelka pomalu, ale jistě zavírat oči a odebírat se do říše snů.

Tak určitě. Nevím, kde se v těch miminech bere šestý smysl. Bezpečně poznají, kdy se „vzpoura“ bude dospělým hodit úplně nejméně. Přišla moje chvíle, řekla si evidentně vnučka. Oči velké jako švestky, úsměv od ucha k uchu. Kdepak, ta neusne ani náhodou. Víme to všichni.

Zkoušíme i tak netradiční řešení, jako je kočárek přímo v obývacím pokoji. Nefunguje to. Malá sice chvilku předstírá, že „by to jako šlo“, ale za pět minut začíná být nevrlá a dává hlasitě najevo, že by se také ráda zúčastnila oběda. Přestože zatím může maximálně mixované ovocné kaše od babičky Moniky.

Slavnostní oběd tak jíme postupně, vždycky jeden drží malou, zbytek se láduje. Izabelka je spokojená, jde z ruky do ruky, tak se jí to líbí, tak to má evidentně ráda. Navzdory této malé komplikaci dopadne oběd na jedničku. Horší už je to s populární společenskou hrou. Soustředit se na hádky s protivníkem není s malou v náručí úplně jednoduché.

Pak přichází „game changer”. Česká mužská biatlonová štafeta běží na mistrovství světa a šokuje celý svět. Rodák z Velkých Karlovic Jakub Štvrtecký (mimochodem blízká rodina se sousedy) přiváží po třetím úseku českou štafetu na prvním místě, blíží se senzace podobná startu jamajských bobistů na olympiádě. Osadníci z Katanu jsou v okamžiku na vedlejší koleji, podobně jako Izabelka. Tu odkládáme na velký rozložený gauč, aby nás při napjatém fandění nic nerozptylovalo.

Pak přichází nevyhnutelné – všechno se rázem pos**e.

Mladíček Jonáš Mareček hned 5× netrefí terč a musí na dvě trestná kola. Naděje na medaili padají do koše. Hrací kostka z Osadníků padá do radiátoru. Skvělý kiwi-řez padá ze stolu na zem. Izabelka padá z gauče. Izabelka prostě odmítla být druhořadá za biatlonem. Takže je rázem opět v hlavní roli, evidentně si to užívá.

Doslova v poslední vteřině ji přítelkyně Petra stačí včas zachytit. Ufff. Tepovku mám tutově kolem dvou set. Jednak kvůli promarněné historické šanci biatlonistů, druhak kvůli představě, že by si malá mohla pořádně natlouct. Sečteno, podtrženo. Slavnostní oběd nedopadl úplně podle původního itineráře, ale nakonec oslavu hodnotíme pozitivně.

Konec dobrý, všechno dobré. I Osadníky jsme dohráli a nepohádali se jako obyčejně. Malá Izabelka usíná asi vteřinu poté, co ji po rozloučení dáme do sedačky v autě.

Související články