Od ničivého požáru plastů v Chropyni uplynulo deset let, škoda byla tři sta milionů

Na místo se tehdy postupně sjely desítky jednotek profesionálních i dobrovolných hasičů ze Zlínského kraje, Olomouckého kaje a Jihomoravského kraje. Taktéž do Chropyně přijel výjezd Generálního ředitelství HZS ČR Praha a celá řada dalších odborníků z různých oblastí.

Požár zasáhl hlavní čtyřpodlažní budovu a následně se silným větrem, který zásah značně komplikoval, rozšířil na okolní a napojené budovy. Byl vyhlášen nejvyšší, tedy zvláštní stupeň požárního poplachu.

Hasiči byli postupně zapojeni do enormních hasebních prací, které si vyžádaly podporu desítek vozů. Převažovaly cisterny, ale zasahovaly také automobilové žebříky a plošiny, speciální protichemická auta i celé kontejnery, technické vozy a další speciály. Ze strany Policie ČR byl poskytnut k hašení a zásahu vrtulníky zn. Bell s hasícím bambi vakem.

V prvopočátku hasiči bojovali s požárem, jehož plameny a výbuchy horkých plynů dosahovaly výšky dvaceti metrů nad střechy budov. Požár se postupně, ale rychle šířil na soustavu budov od jednopodlažních až do šestipodlažních. Bylo tak potřeba velké množství výškové techniky.

Vítr unášel hustý černý kouř do široké oblasti a postupně bylo varování vyhlášeno v sedmi obcích. Konkrétně se jednalo o obce Chropyně, Skaštice, Hulín a Břest. Následovalo vyhlášení pro obce Kyselovice, Žalkovice a městskou část Kroměříže – Bílany. Varování mělo charakter ochrany před nadýcháním a doporučení k uzavření oken, nevětrání, k ochraně dětí, seniorů a nemocných.

Po sedmnácti hodinách velmi intenzívních hasebních prací se hasičům konečně podařilo dostat požár pod kontrolu a velitel zásahu mohl ohlásit lokalizaci požáru, který se dál již nešířil. Do tohoto okamžiku byli zraněni dva dobrovolní hasiči, kteří museli být odvezeni do nemocnice.

Nebylo možné vstoupit do zničených budov, jejich torza se tyčila nad hlavami zasahujících hasičů a nebylo možné provést intenzívní a přímé hašení. Objekty měly narušenou statiku a byly pro hasiče příliš nebezpečné. Proto bylo místo požáru ponecháno samovolnému vyhoření. Hasičům tím ale práce neskončila. Ještě mnoho hodin ochlazovali okolní místa a bránili dalšímu rozhoření požáru.

Po uplynutí více než čtyřiadvaceti hodin došlo k mohutnému zřícení vnitřních částí jedné z hlavních budov a k následnému enormnímu výbuchu horkých plynů. Nad torzo budovy vylétl asi dvacetimetrový výšleh plamene.

Velitel zásahu okamžitě stáhl všechny zasahující hasiče v blízkosti budovy a po opadnutí síly požáru znovu proudy vody zamířily do útrob zničené stavby a k odhalenému ohnisku požáru.

Za denního světla hasičům přiletěl znovu na pomoc vrtulník, který shazoval vodu nad kritická místa požáru. Likvidace požáru byla stále v nedohlednu.

Za tři dny této mimořádné události se na místě vystřídalo 56 jednotek profesionálních i podnikových hasičů ze čtyř krajů a další se přidávaly. Hasiče však stále čekal nejtěžší úkol, a tím bylo uhašení hlavního jádra požáru, které bylo nedostupné pod troskami zřícených budov. Bylo však potřeba odklidit části sutin těžkou technikou a dostat se blíž k velkému ohnisku. To bylo úkolem třetího dne a díky kolegům z Hlučína bylo tohoto cíle dosaženo.

Během čtvrtého dne se na místě vystřídalo ještě dalších 11 jednotek hasičů a jejich celkový počet od vzniku požáru se vyšplhal na číslo 67, a to ze čtyř krajů, a postupně se přidávaly další. Jejich úkolem bylo hašení skrytých ohnisek. Především velkého ohniska v sutinách, ke kterému se však již mohli více přiblížit.

Celý den tak chrlily cisterny velké množství vody a pěny s cílem uhasit ohniska požáru. Díky tomu byl požár definitivně utlumen. Po zasedání krizového štábu bylo večer čtvrtého dne zásahu rozhodnuto, že místo požáru bude předáno majiteli. Bylo však nutné ponechat na místě jednotku dobrovolných hasičů, jejímž úkolem bylo dohlížet na případné rozhoření skrytých ohnisek a asistovat během likvidačních prací.

Celková škoda byla vyčíslena na bezmála 300 milionů korun.