Nový ředitel zlínské filharmonie chce víc než koncerty: Tomáš Gregůrek slibuje silné zážitky

Inovativní marketing, využití moderních technologií, posílení edukativních koncertů či koncerty klasické hudby na netradičních místech. To všechno zahrnují plány nového ředitele Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín Tomáše Gregůrka.

Jaký impuls vás přivedl k myšlence, že by vám angažmá v FBM dávalo smysl?

Byl to spíš postupný pocit než jeden konkrétní moment. Filharmonii Bohuslava Martinů dlouhodobě vnímám jako orchestr, který má silné jméno, jasnou identitu a zároveň není uzavřený sám do sebe. Přitahovala mě kombinace vysoké umělecké úrovně a blízkosti k regionu a publiku. Přeci jenom jde o živý organismus, který má skutečný dopad na své okolí. Právě v takovém prostředí mohu uplatnit své zkušenosti a zároveň se dál učit. Dává mi smysl představa být součástí týmu, který drží tradici, ale zároveň přemýšlí dopředu a hledá nové cesty, jak hudbu sdílet.

Kdo nebo co vás nejvíce ovlivnilo ve vaší dosavadní profesní cestě?

Asi nejvíc mě ovlivnili lidé, se kterými jsem měl možnost spolupracovat. Dlouhodobě nebo i na bázi projektů. Osobnosti, které spojovala profesionalita s lidským přístupem. Hodně jsem se naučil pozorováním toho, jak se dělají věci v praxi: jak se vede tým, jak se rozhoduje pod tlakem, jak se hledá rovnováha mezi vizí a realitou. Stejně důležité pro mě ale byly i chyby. Vlastní i cizí. Donutily mě přemýšlet o tom, co chci nebo bych měl dělat jinak. Jsem přesvědčený, že podmínkou smysluplných výsledků je důvěra, otevřená komunikace a jasný cíl.

Výběrová komise uvedla, že vaše koncepce budoucnosti filharmonie byla jasně nejlepší. V čem se od dalších devíti uchazečů lišila, díky čemu podle vás uspěla?

Myslím, že se lišila hlavně tím, že nebyla jen vizí „na papíře“. Pokusil jsem se předložit realistický plán vycházející z konkrétní znalosti prostředí a fungování orchestru. Nesnažil jsem se přijít s jedním velkým gestem, ale s promyšleným souborem kroků, které na sebe navazují a dají se uskutečnit. Důraz jsem kladl na kontinuitu, na respekt k tomu, co ve filharmonii funguje. Ale zároveň i na jasně pojmenované oblasti, kde vidím prostor pro další rozvoj.

Ten vidíte kde?

Ať už jde o práci s publikem či komunikaci navenek. Má koncepce byla z velké části postavená na lidech v orchestru a na spolupráci. Věřím, že dlouhodobě může uspět jen filharmonie, která „táhne za jeden provaz.“

Působil jste jako manažer tohoto orchestru, takže ho dobře znáte. V čem jsou jeho hlavní přednosti?

Mezi největší přednosti orchestru jednoznačně patří jeho vysoká profesionální úroveň a silná pracovní morálka hráčů. Je tu znát dlouhodobě cizelovaná kvalita, schopnost rychle reagovat na různé dramaturgické i provozní výzvy a také velká míra flexibility. Klíčovým parametrem orchestru je chuť a schopnost věnovat se odvážným, neotřelým projektům. Významnou předností je i jméno jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. století Bohuslava Martinů. Naše filharmonie má pevnou pozici, kterou si buduje již úctyhodných 80 let.

A slabiny?

Určité drobné slabiny cítím a nepřehlížím. Nevnímám je však jako něco zásadního nebo neřešitelného. Spíš jako oblasti s potenciálem ke zlepšení. Mezi ně patří například potřeba systematičtější práce s publikem a komunikace navenek. Taky dlouhodobé plánování v některých procesech nebo ještě lepší propojení umělecké a manažerské roviny. Právě v tom vidím velkou příležitost.

Lze krátce říci, jaké hlavní změny čekají filharmonii pod vaším vedením? Co prostě bude jinak? Co nejvíce poznají na první dobrou posluchači a diváci?

Chci, aby filharmonie byla čitelnější, otevřenější a blíž lidem. Nejde o revoluci, ale o jasnější směr. Se svým týmem chci pracovat na tom, aby si veřejnost všímala srozumitelnější komunikace, silnějšího příběhu jednotlivých koncertů. Jde nám o jasnější marketingovou komunikaci otevřenou co nejširšímu spektru publika.

Máte hudební sen nebo projekt, který byste rád realizoval během svého působení?

Ale samozřejmě! Je jich víc! Pokusím se však vyjádřit, co by měly mít společné. Nestačí „jenom“ naplnit sál. Za nejzásadnější považuji dopad koncertů na posluchače i samotné hudebníky. Mám na mysli to, jaké pozitivní emoce společně prožívají a s jakými dojmy pak odcházejí.

Jaký směr byste chtěl, aby filharmonie pod vaším vedením získala? Dáváte přednost spíše tradičnímu repertoáru, nebo inovativním projektům?

Jednoznačně kombinaci obojího. Věřím, že filharmonie stojí na kvalitně interpretovaném tradičním repertoáru. To je její základ. Zároveň ale nechci, aby tradice znamenala setrvačnost. Smysl vidím v tom, aby klasický repertoár byl doplňován promyšlenými inovativními projekty. Důležité pro mě je, aby inovace nebyly samoúčelné, ale vycházely z kvality orchestru a jeho možností. Ideální směr vidím v dramaturgii, která je čitelná, má jasný příběh a nabízí posluchačům možnost volby – od „čistě“ symfonických večerů až po projekty, které propojují hudbu s jinými žánry, formáty nebo tématy. Jinými slovy: respekt k tradici, ale s odvahou dívat se dopředu.

Plánujete změny v souboru?

Zásadní personální změny neplánuji. Soubor má silné jádro kvalitních a zkušených hudebníků a mým cílem je s tímto potenciálem pracovat. Pokud k nějakým změnám dojde, pak přirozeně a postupně. Bude to spíše reakce na vývoj orchestru a jeho potřeby než předem daný plán.

Jaké vztahy máte s hudebníky?

Vztahy s hudebníky vnímám jako jednu z klíčových věcí. Díky své dosavadní manažerské roli orchestr dobře znám a mám s hráči profesionální a otevřené vztahy. Snažím se naslouchat, být srozumitelný v rozhodování a vytvářet prostředí, kde se lidé nebojí říct svůj názor.

Jak motivujete hudebníky a tým k dosahování kvalitních výkonů? Jaký je váš styl vedení orchestru?

Motivace podle mě nevzniká z tlaku, ale ze smysluplnosti. Hudebníky na pódiu musí motivovat hlavně dirigenti jednotlivých koncertů. Především oni vytvářejí umělecké prostředí. Zcela jistě je důležité, aby všichni na pódiu rozuměli tomu, proč se věci dělají. Důležitá je také vzájemná důvěra, otevřená komunikace a respekt k profesionalitě každého jednotlivce. To všechno se buduje dlouhodobě.

Můj styl vedení bych popsal jako klidný, ale zároveň důsledný. Nevyhledávám konflikty, snažím se vytvářet prostředí, kde se pracuje koncentrovaně, ale lidsky. V uměleckém prostředí je podstatné určit jasný rámec. V něm ovšem nesmí chybět prostor pro iniciativu a kreativitu. Věřím, že nejlepší výkony vznikají tam, kde se lidé cítí bezpečně.

Máte v plánu spolupráci s mladými interprety?

Ano, určitě. Spolupráci s mladými interprety považuji za přirozenou a velmi důležitou součást fungování filharmonie. Už jen ze samotného faktu, že pravidelně připravujeme festival pro mladé umělce a dirigenty Talentinum. Mladí hudebníci často přinášejí odvahu a takový „fresh“ pohled, což může být pro orchestr velmi cenné.

Jak chcete přilákat nové generace posluchačů, zejména mladé?

Nemáme přesnou analýzu, jaké procento mladé generace poslouchá klasickou hudbu. Z praxe víme, že základna je poměrně široká. Cílem tedy není přesvědčovat mladou generaci, aby vůbec začala poslouchat klasickou hudbu. Jde „pouze“ o to, aby si našla čas jít de facto do offline režimu a přijít k nám na koncert osobně. V tom vidím velkou výzvu.

Určitě dokážete být i více konkrétní.

Prakticky se domnívám, že by mohlo jít o kratší nebo tematicky jasně vystavěné programy, propojení hudby s příběhem, s obrazem, se současnými tématy. Chtěl bych podporovat využití moderních technologií. Ty mohou přispět k pocitu posluchače a diváka, že se stává součástí dění... Pokud se to podaří, pak je velká šance, že se k nám bude chtít vracet.

Co by si lidé měli odnést z návštěvy filharmonie pod vaším vedením?

Přál bych si, aby si uvědomili, že byli součástí něčeho smysluplného a opravdového. Že slyšeli dobře zahraný koncert a prožili skvělý večer plný silných emocí. Aby odcházeli s přesvědčením, že jim filharmonie má co říct, že s nimi mluví srozumitelným jazykem. Filharmonie by měla být místem, kde se lidé cítí vítaní. Kam chodí nejen za hodnotnou hudbou, ale i za inspirací, za společným setkáváním a odpoutáním se od běžných starostí. To je mé přání, můj úkol. Směr, kterým ji chci vést...

Uzavřeme prosím naše povídání konkrétní pozvánkou. Prozraďte, jak FBM oslaví své nadcházející osmdesátiny?

Věřím, že opravdu důstojně. Chystáme mimořádný koncert. Uskuteční se 30. dubna. Bude to přesně 80 let od prvního veřejného vystoupení našeho orchestru. Mám velkou radost, že pozvání přijali bývalí šéfdirigenti. Ti se při této výjimečné příležitosti publiku netradičně představí jako sólisté...

Tomáš Gregůrek

● Narodil se 25. února 1982.

● Vystudoval Konzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž, Pražskou konzervatoř a FVES Uherské Hradiště.

● Pracoval v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK a Filharmonii Bohuslava Martinů Zlín.

● Ve volném čase se věnuje boulderingu (lezení na stěně), turistice, cestování a také hudbě.

● Je ženatý, s partnerkou vychovávají syna.

● Životní motto: „Přej a bude ti přáno...“