Nový film zlínského režiséra Petra Babince uvádí Netflix
Nový film v distribuci Netlixu nese výraznou zlínskou stopu. Režisérem je pedagog UTB Petr Babinec, v hlavní roli exceluje Petra Hřebíčková, někdejší hvězda Městského divadla Zlín.
Autor: archiv Petra Babince
Jaká tato road movie, která by klidně mohla nést podtitul Z Ostravy do Vladivostoku s vodkou jako palivem je?
Dva mladí muži a stejný počet věkově odpovídajících žen nastoupí na do vlaku s názvem D2, jehož cílová stanice je 11 000 km vzdálený Vladivostok. Důvodem cesty je dědické řízení, které má jeden z mladíků (René) v cílovém městě absolvovat.
Druhý muž, Martin, je jeho dlouholetý kamarád, zato Hanku s Gábinou poznali předchozí noc v baru na Stodolní, kde se snad myšlenka pozvat obě veselé dívky na dobrodružný výlet zdála jako dobrý nápad. Během jedenácti dní cesty k cíli v uzavřeném prostoru nepřekvapivě vyplouvají na hladinu skutečné povahy hrdinů, jejich skryté vady a potvrzuje se stará pravda, že každé přátelství má své hranice.
D2: Vlakem až na konec světa je road movie zasahující do vod thrilleru, částečně klasický hraný film a částečně found footage (snímky, které předstírají, že jsou sestříhány z nalezených záznamů, viz Záhada Blair Witch, nebo Jáklův horror Ghoul).
Hlavně je to ale minimalistické drama o mezilidských vztazích vystavených nečekaným zkouškám na malé ploše, stojící na hereckých výkonech tří hlavních hrdinů a jednoho amatérského kameramana (Martin), kterého hraje kameraman profesionální – Martin Dědek. Logicky tak má jeho postava minimum textu a co do počtu i nejméně obrazů, ve kterých se objevuje fyzicky.
Veškerou pozornost na sebe naopak strhává Petra Hřebíčková. Její Gábina je živel, tlačící před sebou prakticky celý film. Bez varování mění polohy od roztomile střelené holky, až k nesnesitelné semetrice, to vše s ohledem na množství vypité vodky.
Ona je ta, kdo řídí děj, kdo určuje, zda se film momentálně nachází v poloze komedie, nebo dramatu. Pokud jste zapomněli na její filmové začátky, zejména na vážnější role ve filmech Kawasakiho růže nebo nízkorozpočtových Proměnách, budete příjemně překvapeni, jakých hereckých poloh je současná královna romantických komedií schopná. Ludwig Bagin (René) jí výborně sekunduje coby vystřízlivělý introvert, který většinu cesty lituje, že v tom baru před odjezdem raději nedržel klapačku a nejel jen s kámošem, přestože ho Gábina jako žena velmi přitahuje. Je s podivem, že se tento talentovaný slovenský herec od deset let starého natáčení objevuje ve filmech jen velmi sporadicky.
Čtveřici hlavních aktérů uzavírá Barbora Chybová, coby rozumnější Hanka, která většinu času omlouvá Gábinu, že je „prostě taková“. Nemá zdaleka tolik prostoru k vyjádření jako její herecká kolegyně, svou funkci ale plní dobře a její postava funguje jak má.
Děj plyne kupředu bez zádrhelů stejně jako dobře udržovaný vlak, čemuž určitě pomáhá i přiměřená stopáž filmu. Konverzace působí přirozeně, nešustí papírem, což je výsledkem dialogů tvořených přímo na place.
Film nepostrádá napětí a to nejen mezi hlavními hrdiny, ale i na zastávkách, kdy (opět) Gábina, dělá všechno proto, aby ostatním ztrpčila život. Koncový přechod od dramatu do žánru thrilleru se nemusí zamlouvat každému, já ho vzhledem ke gradaci příběhu považuju za adekvátní. Tvůrcům může být vyčtena snaha šokovat, ale vlastně proč ne? Filmové debuty mají být divoké, plné života a snahy vyvézt diváka z míry. A toto D2 myslím splňuje velmi dobře.
