​Nejtěžší jsou situace, kdy převládají emoce a rozrušení volajících, říká dispečerka linky 155

Dispečerky dokážou skrz tísňovou linku pomoci volajícímu se správným provedením resuscitace, zastavením tepenného krvácení, prvotním ošetření popálenin či dokonce překotným porodem. Všechny zmíněné a mnoho dalších situací zvládá výborně také Lenka Kočicová, která na zdravotnické operační středisko (ZOS) Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje (ZZS ZK) nastoupila zhruba před rokem.

Ačkoliv svou práci Lenka Kočicová – jak se svěřila – dělá ráda, některé hovory jsou opravdovou zkouškou psychické výdrže. „Nejnáročnější jsou situace, ve kterých převládají obrovské emoce a rozrušení na straně volajících,“ vysvětluje Kočicová. Všeobecně se jedná o tísňové výzvy týkající se vážných stavů u dětí a vážných dopravních nehod, kde je více zraněných a situace je nepřehledná. Získat přesné informace může být velmi obtížné.

Jeden z mnoha stovek telefonátů si však dispečerka Kočicová pamatuje velmi dobře. „Volala k nám devítiletá holčička s tím, že její maminka leží na zemi a nedýchá. Bylo to tehdy velmi emotivní a zároveň náročné. Dívka byla ovšem úžasná. Výborně spolupracovala,“ svěřuje se Lenka Kočicová. Vše nakonec dobře dopadlo. A právě tísňové výzvy se šťastným koncem, jsou jedním z hlavních důvodů, proč má Lenka Kočicová svou práci tak ráda. „Snad by se dalo říct, že my na dispečinku odstartujeme pomyslný sled událostí, které vedou k dobrému konci,“ doufá dispečerka.

„Statistiky si sice nevedu, ale snažím se odbavit jeden telefonát do dvou minut. Pokud se jedná o něco vážnějšího, pokouším se tu dobu zkrátit na polovinu. Každá vteřina je někdy důležitá,“ říká Lenka Kočicová, ale jedním dechem dodává, že ne vždy je možné situaci zvládnout v tak krátkém čase. „Čas nabíhá pokud volající například nezná svou polohu. To je pak taková detektivní práce. Získat ale přesnou adresu je klíčové a stěžejní,“ vysvětluje Kočicová.

Mnohdy zůstávají dispečerky s volajícím ve spojení i poté, co předají požadavek na výjezd. Někdy i do doby, než přijede na místo samotná posádka sanitního vozu. „Za směnu každý operátor odbavím v průměru 70 hovorů. Výjimkou ale není i 90 telefonátů. Enormní nárůst tísňových výzev byl v době, když byla na vrcholu epidemie koronaviru,“ vzpomíná Kočicová, která tráví veškerý volný čas se svou rodinou a starostí o dům. „Do práce dojíždím. Vždy po směně mám tedy zhruba půl hodiny cesty domů na to, abych přepnula z toho pracovního módu a nechala vše za sebou. Pak už se mi o rozptýlení postarají tři děti,“ směje se dispečerka.