NEHODA

Zažili jsme s Izabelkou nespočet společných chvil ve vodě. Vsetínský bazén je pro malé děti přívětivý, velké brouzdaliště je pro ni naprosto ideální. Voda po pás, teplá.

Za těch mnoho návštěv už máme jasný rituál, který se nemění. Nejdřív vysvléknu vnučku, dám jí plavky, zatímco se převlékám já, ona se schovává do vedlejších skříněk a abych ji tam náhodou nenechal, tak průběžně kuká. To abych věděl, kde přesně je.

Jsme sehraná dvojka, poslouchá na slovo. Poslušně se před vstupem osprchuje, pokaždé zamává na pozdrav plavčicím, po několika pádech je jí jasné, že lepší je chodit pomalu než běhat.

Taky už dobře ví, že když se v naší blízkosti pohybuje pěkná cizí paní, nemusí mi nutně říkat dědo, vůbec na tom netrvám. Chápe, že v takových případech je mnohem vhodnější mi říkat třeba Honzíčku. Stejnou dohodu máme, i když spolu chodíme do dětské Džungle.

Ovšem občas přece jen naše spolupráce zaskřípe. A výlet do městských lázní se může proměnit ve velké dobrodružství. Stalo se nám to už dvakrát.

Jednou jsme prostě natěšení na společné dovádění ve vodě zapomněli navléct rukávky. Já jsem odkládal ručníky na lavičku, Izi se se bez zábran vrhla jako vždycky skokem do vody. No co vám budu povídat, andělíčků spolykala nepočítaně.

Ještě dramatičtější příběh jsme prožili nedávno. Při hledání gumového míčku v bublinkách jsem postřehl, že ve vodě plave nejen růžový míček, ale taky mnohem menší maličká kulička. Hnědá.

Během vteřiny jsem pochopil, co se stalo. Izabelka se normálně regulérně posrala.

Naposledy mě podobná panika zachvátila, když mi pětiletý klučík od přítelkyně sjel na dětské benzinové čtyřkolce z velkého srázu.

Malou hnědou kuličku jsem naštěstí okamžitě zachytil a ukryl. Hnědý lem plavkové pleny jasně naznačil, že jde o kalamitu větších rozměrů.

Měli jsme obrovskou kliku. Ve vodě kromě nás nikdo nebyl a ve vedlejší vířivce naložený párek měl jiné starosti než nás sledovat. Tohle ještě můžeme zachránit. Takže vnučku balím do ručníku a rychle s ní běžím do šaten a na záchod. Plavčice se na mě dívají s chápavým výrazem, úplně vidím, jak si říkají: to je ale hodný tatínek (neví, že děda), ten má starost, aby maličké nebyla zima. Ty kdyby věděly, co neseme pod ručníkem.

Na toaletě tu nálož balím do igelitového sáčku, Izi krásně vymydlím, dám novou plavkovou plenu a hurááá zpátky do vody. Po očku kontroluju, jestli náhodou v bublinkách neobjevím další bobky, ale zdá se, že unikl jen jeden jediný. Ufff…