Nejnovější zprávy: ​Na zmírnění následků sucha v lesích poskytl kraj od roku 2017 přes 26 milionů korun Památník obětí světových válek ve Vsetíně je větší od dalších 200 jmen

Společnost

Na polích za domem sklízí mladá rodina padesát druhů rostlin

S jedlými květy začínali v době, kdy se jimi zdobily talíře ve špčkových restauracích. Během sedmi let dokázali z políčka ve Vlachovicích vybudovat provoz s milionovým obratem. První velkou krizi mají Fryzelkovi za sebou. A chystají další delikatesy s označením bio.


Autor: archiv manželů Fryzelkových

K jejich loukám plných omamné vůně, teď už spíš dozrávajícího ovoce, trefíte celkem snadno. A pokud jen na okamžik zaváháte, pohotová ruka místních vás rychle navede. Na bylinnou farmu Květomluva pravidelně míří nadšenci ze všech koutů regionu. Sem tam i pár zvědavců.

Byli to právě Fryzelkovi, kteří v roce 2014 jako první rozebrali ve Vlachovicích přes sto let starou sušírnu sv. Františka, aby ji opravili a znovu postavili na místo, kde ji najdete nyní. Na vršku zvaném Hájek, stařičkou, ale plně funkční. Dodnes v ní majitelé suší bylinky pro koupelové směsi, které zpříjemňují pobyt návštěvníkům welness hotelů po celé republice.

Kromě původního stavení dnes stojí na kopci další tři. V jednom Fryzelkovi bydlí, další slouží jako sklady a k sečkování bylin a v budově, na které teprve před rokem zaschla nová fasáda, se odehrává to nejpodstatnější. Čaje, kávy, sirupy, elixíry, masti i tinktury. Všechny produkty značky Květomluva se zpracovávají právě zde.

Zatímco v prvních třech letech podnikání zpracovali Zuzka (30) s Radkem (38) do jedné tuny sušených bylin ročně, dnes je to přibližně pětkrát tolik. Na polích za domem i v blízkosti Vlachovic sklízejí kolem padesáti druhů rostlin. Měsíček, levanduli, chrpu, slunečnice, meduňku či mátu. Na co si jen vzpomenete. Většinu z nich sbírají a dále upravují ručně. Čerstvé květy a byliny používají na bylinné extrakty a sirupy, ze sušených pak vyrábí další certifikované produkty.

Ale nic není zadarmo. Majitelé ani další čtyři pracovníci farmy se během dne prakticky nezastaví. „Vstáváme kolem páté hodiny ráno. Manžel zatopí v kotli a věnuje se sušení. Já mezitím řeším objednávky přes e-shop, aby zaměstnanci, kteří přicházejí kolem šesté, mohli začít balit. Zavedu děti do školky a od osmi už děláme, co je potřeba. Vyřizujeme objednávky, chodíme do výroby i na pole,“ popisuje každodenní režim rodiny Fryzelkovy vystudovaná ekoložka Zuzka.

Jako maminka dvou malých dětí se má co otáčet. Tříletý Dominik ještě její pozornost vyžaduje. Téměř šestiletá Emilka už vám ale bez zaváhání popíše bylinku, na kterou si ukážete.

V současné době mají Fryzelkovi vysázené byliny a zeleninu na 1,7 hektaru půdy. Kromě polí se starají o menší sady, kde pěstují jablka, hrušky nebo švestky. Během hlavní sezony, která trvá od jara do podzimu, jsou sušírny v provozu prakticky nonstop.

Ve sv. Františku se musí pravidelně přikládat, novou dřevěnou sušírnu už řídí automatická jednotka. Z dotací si k ní majitelé pořídili baličku, za vlastní peníze speciální troubu na bezlepkové krekry a také na zakázku vyrobený lis. AIP výrobky (bez lepku, mléka, cukru, vajec, ořechů a semen) pro lidi s autoimunitním onemocněním vyrábějí dokonce jako jediní v republice.

„Zájem o bylinné AIP chlebíčky, krekry a raw tyčinky je obrovský. Nestíháme vyrábět,“ zmiňuje hrdý Vlachovjan Radek Fryzelka, původně nábytkový designér, dnes autor jednotlivých receptur produktů Květomluva. Rodinnou firmu fakticky řídí on. Na starost má tabulky, vývoj výrobků i marketing.

AIP produkty začala Květomluva vyrábět právě na jeho popud. Autoimunitním onemocněním trpí podle některých odhadů až desetina populace Radka nevyjímaje. Poptávka po speciálních produktech už tak převýšila zájem o BIO bylinkové čaje, které v minulosti získaly několik ocenění.

Vyrobit například celerovo-libečkové krekry bez lepku přitom není nijak jednoduché. „Nemůžeme použít tradiční postupy ani technologie. Těsto se nedokáže tak dobře pojit, takže se nerozvaluje, ale lisuje. I na to jsme si museli přijít sami,“ zmiňuje Fryzelka.

Lis, který používají majitelé pro výrobu bezlepkového pečiva, zatím slouží. Nějaký čas už ale sní o novém, lepším, s nímž by mohli začít vyrábět podobných pochutin mnohem víc. Cena je však prý doslova šílená. „Zkoušeli jsme těstoviny z maniokové mouky nebo nasládlé krekry s anýzem. Rádi bychom rozšířili také řadu raw tyčinek. Jenže hydraulický lis na míru může vyjít i na milion korun. Půl milionu je asi málo,“ přemítají.

Čísla však dokazují, že nic není nemožné. V roce 2015 začínali Fryzelkovi s ročním obratem 150 tisíc korun. Vloni už to byly dva miliony. „Rosteme. Letošní předpoklad je čtyři miliony korun,“ naznačují. Pěstovat ekologicky je pro ně přirozené. Až na detaily v tom žádnou složitost nevidí.

Nejvíc je prý potrápily samotné začátky. „Tehdy jsme spálili spoustu hrušek,“ přiznává dnes s úsměvem Zuzka.

Co se týče podnikání, začínali doslova od píky. „Zrekostruovali jsme starou sušírnu a přemýšleli, co s ní. Jestli sušit jen tak pro sebe nebo pro sousedy… a pak jsme odjeli do Norska. Rostla tam lichořeřišnice jedlá. Manžel dostal nápad, že když máme tu sušírnu, mohli bychom zpracovávat bylinky a jedlé květy. V té době to byla novinka,“ připomíná Fryzelková.

Jenže to ještě netušili, co všechno je na cestě za vlastním snem čeká. Stavba domu, budování políček, Radkův úspěch v komunálních volbách, děti. Přitom se učili, jak správně sušit nebo obdělávat půdu.

„Původní myšlenka byla, že budeme vyrábět pro lázně. Manželův otec a bratři mají hned vedle bednářství, tak nás napadlo nabídku spojit. Když oni dodávají dřevěné vany, my k nim můžeme nabízet bylinkové koupele. Ze začátku to tak i bylo. Ale potom už se začala firma vyvíjet i jiným směrem. Začali jsme vyrábět čajové směsi, bylinné oleje, sušené ovoce a postupně sbírat další zkušenosti,“ dodává Zuzka.

Teprve po třech letech podnikání si mohli dovolit věnovat se vlastnímu byznysu naplno. Časem zjistili, že pracovat v rodinné firmě, navíc v místě, kde bydlí, má také svá úskalí. První velká krize přišla však teprve nedávno. „Půjčili jsme si na novou provozovnu, nevyšly nám některé zakázky, dokonce jsme se museli rozloučit s paní, kterou jsme přijali na obchod. Byli jsme na dně. Vážně jsme uvažovali, jestli to všechno vůbec má smysl,“ přiznává Radek.

Krize prý naštěstí trvala jen pár dní. Dnes ji oba vnímají jako očistu a znamení, že je nutné přistoupit k podnikání jinak. „Rádi bychom navázali spolupráci s dalšími farmami a společně začali nabízet produkty na různých místech. V tom vidím naši příležitost,“ přemýšlí Fryzelka.

Nabídku Květomluvy hodlají brzy rozšířit o potravinářské oleje, masážní oleje, tinktury a také například delikatesu, kterou dnes s oblibou používají ti nejlepší šéfkuchaři. Svatojánské ořechy. Mladé ořechy sbírané ideálně v období sv. Jana se čtrnáct dní propíchané máčí ve vodě, potom se naloží do láku z koření, bylin a cukru a po dobu pěti dní zahřívají. Nakonec se zavaří.

„Svatojánské ořechy mají největší tradici na Slovácku. Jsou náročné na výrobu, ale když je rozkrojíte, mají nádhernou texturu. Šéfkuchaři je rádi používají k masu i jako dezert,“ zmiňuje Radek. Zaručený recept získal od Františka Raka, šéfkuchaře hotelu Ambra v Luhačovicích, s nímž farma dlouhodobě spolupracuje. Novinka, která aktuálně zraje, a bude k mání už před letošními Vánocemi, přitom vznikla z přebytků.

„Když máme něčeho hodně, přemýšlíme, jak to co nejlépe využít. Nejdřív vyzkoušíme menší množství a pokud se nám to osvědčí, začneme vyrábět. Vždycky se přitom snažíme přidat k tomu něco zajímavého, nového. Například bylinkové sirupy neděláme jako ostatní z macerátu, ale z čerstvých bylin, které se nasečkují, proloží třtinovým cukrem, naloží do dřevěných kádí a po třech až čtyřech měsících vylisují,“ popisují farmáři.

O jejich nadšení pro věc svědčí i letní cesta do Itálie, odkud si pronajatým elektromobilem přivezli 200 litrů extra panenského bio oleje pro výrobu krekrů. Vyplatí se to? „Zkoušeli jsme nejrůznější firmy, ale všechny nabízely oleje hodně hořké. Nakonec nám jeden vzorek zachutnal u italského prodejce v Suché Lozi. Vyplatilo se nám pro něj zajet přímo na místo do Itálie,“ vysvětluje Radek Fryzelka.

Prvních sedm let mají Fryzelkovi za sebou. Co jim Květomluva dala? Řadu zkušeností i úspěch. A vzala? Jednoznačně soukromí. Ale nestěžují si. Farmu chtějí rozvíjet dál a další novou provozovnu v rámci Vlachovic časem nevylučují. Když si potřebují Zuzka s Radkem od všeho odpočinout, snaží se jednou za čas ze vsi na pár dní odjet. Ale nikdy ne na dlouho. Svůj kraj milují a žít kdekoliv jinde si představit vlastně neumí.

Chystáte se na exkurzi? Pak vás možná sušírnou nebo bylinkovými lány provedou Fryzelkovy děti. Dominik, Emilka, časem třeba i některé z dalších. „Přírůstkům se nebráníme,“ usmívá se Radek a z výrazu, kterým končí své povídání, je patrné, že Fryzelkova rodinná farma se v budoucnu ještě několikrát rozroste.

Osm zajímavostí

  • Začínali bylinnými koupelemi, svůj sortiment postupně rozšířili o bylinkové čaje, bylinné sirupy a elixíry, bylinkávy, bylinné soli, tinktury a masti, masážní oleje, AIP chlebíčky, krekry a raw tyčinky.
  • Největším zákazníkem Květomluvy je výrobce české přírodní kosmetiky Nobilis Tilia, pro kterou už druhým rokem vyrábí velké množství speciálních dětských bylinných extraktů.
  • S výrobky rodinné firmy se můžete setkat ve zlínské Bistrotéce, vybraných hotelech v Luhačovicích a Velkých Karlovicích nebo prodejnách s regionálními potravinami. Pořídit se dají na e-shopu www.kvetomluva.cz.
  • Všechny bylinky suší manželé Fryzelkovi do čtyřiceti stupňů, většinu z nich na sedmatřicet. Ovoce maximálně do šedesáti stupňů, aby se zachovaly vitaminy.
  • Na exkurzi do Květomluvy lze zajít během sezóny od května do září každý pátek. Obchůdek v provozovně je však otevřený po celý rok, a to každý všední den. Originální suvenýry zde můžete ochutnat a rovnou nakoupit.
  • Nejvíce jsou Fryzelkovi pyšní na AIP produkty. Pomáhají lidem s autoimunitním onemocněním, kteří si díky nim mohou rozšířit svůj jídelníček.
  • Na podzim se v Květomluvě suší ovoce, o které je před Vánocemi největší zájem. Přes zimu se vyrábí a na jaře se začíná podle počasí chystat pole.
  • Do erbu by si Fryzelkovi květinu nedali. Původní název Sušírna sv. Františka zdobil obligátní měsíček. Dnes ale bylinka, která by charakterizovala Květomluvu, není.

  • Květomluva v číslech

    120 – minimálně tolik let stojí na vlachovickém kopci sušírna sv. Františka na ovoce a bylinky

    7 – tolik let v ní suší bylinky a jedlé květy Fryzelkovi, od roku 2018 pod názvem Květomluva

    2020 – v tomto roce se pustili Fryzelkovi do výstavby nové provozovny. Díky ní mohli začít vyrábět například výrobky AIP pro lidi s autoimunitním onemocněním

    2 – počet společníků Květomluvy. Kromě zakladatele Radka Fryzelky vlastní téměř poloviční podíl Pavel Šopík ze Zlína, který do firmy vstoupil finančně

    6 – tolik lidí fakticky tvoří Květomluvu. Kromě Radka a Zuzky pro ni pracuje kuchař Libor Zelenka a další tři pracovnice. Během sezony každoročně posílí tým brigádníci

    Zuzka a Radek Fryzelkovi

    Zuzka pochází z Poteče. Její lásku k přírodě probudil otec, který ji v dětství brával na trampská táboření. Vystudovala ekologii na SŠ Zemědělská v Rožnově pod Radhoštěm. Je aktivní folkloristka a členka občanského sdružení Dokopy, které pečuje o kulturu a tradice na Vlachovsku.

    Radek pochází z bednářské rodiny a vyučil se truhlářem. Na Mendelově lesnické a zemědělské univerzitě v Brně absolvoval obor Vývoj a tvorba nábytku. Jako poměrně úspěšný designér se účastnil řady výstav. Největší ohlas sklidila jeho práce inspirovaná starým lůžkem z Valašska, pojmenované Prašťák s loubkovým výpletem. Spoluzakládal občanské sdružení Dokopy. Jeho snem bylo stát se malým valašským hospodářem, který si společně se svou rodinou plní.