Masters of Rock ve Vizovicích slaví už 20 let

V červnu 2003 budoucímu věhlasu festivalu mnoho nenasvědčovalo. Dokonce byli i tací, kteří se nad tehdy novým festivalem nevěřícně ušklíbli, nicméně Masters of Rock se stal záchytným bodem na mapě všech vyznavačů tvrdé muziky.

Dneska jezdí na Valašsko nejenom prestižní hudební hvězdy, ale také jejich oddaní příznivci, a to ze všech koutů planety. V likérce Rudolf Jelínek narazíte na fanoušky z Norska, Švýcarska, Řecka, Švédska, Srbska, Francie nebo Irska, ale klidně taky potkáte nadšence z Jižní Afriky, USA nebo Japonska.

„Jsem nesmírně šťastný za to, kam se nám podařilo festival během těch uplynulých let dostat. Od prvního ročníku stoupal opravdu strmě nahoru a získal si velkou fanouškovskou základnu i silné zázemí v likérce Rudolf Jelínek, potažmo ve Vizovicích obecně. Naším prvotním cílem bylo, aby na Masters of Rock jezdili lidé nejenom z Čech a Moravy, ale z celého světa, což se nám splnilo,“ usmívá se Jiří Daron, ředitel největšího mezinárodního rockového festivalu v České republice.

Jeho jubilejní 20. ročník odstartuje už 11. července, potrvá čtyři dny a nabídne neopakovatelné hudební zážitky s několika výjimečnými novinkami i s dosud největším pódiem.

Dělá s vámi něco letošní výročí festivalu? Bilancujete si sám pro sebe?

Vůbec nemám čas na jakékoliv bilancování. Když jsme s Masters of Rock začínali, byl to jediný festival v naší produkci, avšak následně se k němu přidal ještě Metalfest v Plzni a taky Rock Castle v Moravském Krumlově. Práce se tedy postupně nakupilo víc než dost, nemluvě o tom, že kromě zmíněných akcí děláme i zastoupení mnoha kapelám, se kterými obrážíme celou řadu nejrůznějších koncertů. Jsou období, kdy absolutně nevydechneme a vesměs je potřeba dívat se jenom kupředu. Například v momentě, kdy vrcholí přípravy letošního ročníku Masters of Rock, už pracuji na dramaturgii všech festivalů Pragokoncertu pro rok 2025. Nicméně, uvědomuji si, že to všechno neskutečně rychle letí.

Masters of Rock se dlouhodobě rozrůstá, a to opravdu rychlým tempem, až se nabízí otázka, zda ho do budoucna nezbrzdí určité limity.

Limitovaní už jsme, a to prostorem. Pracujeme s omezenými metry čtverečními, které jsou dané rozlohou areálu likérky Rudolf Jelínek a přilehlých prostor, jež nám poskytuje sousední firma Unico Modular. Bohužel, nezmůžeme nic, víme, že můžeme dělat pouze tak velký festival, jak velké máme prostranství. Už několikrát jsme dokonce byli na samotné hraně kapacity. S tím jdou ruku v ruce i možnosti výběru kapel – jednak musí mít vystupující hvězdy únosnou produkci, kterou zvládneme odbavit, stejně jako musíme vědět, že dokážeme pokrýt náklady s ní spojenou. Před časem jsme dělali na Masters of Rock sólový koncert Gene Simmonse z kapely Kiss, strávili jsme spolu dost intenzivní chvíle, během kterých jsme se skamarádili a když mě následně pozval na jejich dechberoucí show do Prahy, tak jsem nenápadně zasondoval, jak velkou produkci mají…

Počítám, že Kiss patří v tomto ohledu mezi špičku, že produkci mají obrovskou.

Ano. Okamžitě jsem usoudil, že v daném prostředí, které ve Vizovicích máme, by bylo nereálné, abychom je odbavili, i kdybychom na ně měli finance. Respektive, kdybychom Kiss odbavili, už by na festivalu nesměl ten den účinkovat kdokoliv další. Je zkrátka důležité pracovat se zákulisní plochou, ať už se bavíme o šatnách, cateringu, veškerých pomocných místnostech nebo parkovacích plochách pro kamiony a autobusy.

Vraťme se na úplný začátek. Prvotním cílem bylo, aby na Masters of Rock jezdili lidé nejenom z Čech a Moravy, ale z celého světa. Nesetkával jste se zprvu s posměchem?

Nějaké úšklebky se samozřejmě našly, ale zpětně už to celé beru s humorem. Jasně, že Vizovice byly určitým strašákem, vždyť nikdo z kapel ani z fanoušků pořádně nevěděl, kam má jet. Mám-li se však vrátit na úplný začátek, tak musím zmínit, že určitým prvotním impulzem k uspořádání opravdu velké akce byla návštěva dánského festivalu Roskilde, na který mě vzala kapela Manowar. Pamatuji si, jak jsem během jejich koncertu seděl v koutku fakt obřího pódia, sledoval jsem ten šedesátitisícový dav pod ním a byl jsem totálně zasažený. Domů jsem se vracel s tím, že u nás podobně velký rockový festival není, že by nebylo marné to zkusit napravit, respektive pokusit se ho fanouškům nabídnout...

Jak to pokračovalo?

Zážitek z Roskilde se mi protnul v určitý moment s Vizovicemi a s likérkou Rudolf Jelínek. Jednoho dne mě oslovil kamarád Lumír Zakravač, který tehdy ve firmě působil jako obchodní ředitel, zda bychom v jejich areálu nechtěli dělat nějakou koncertní činnost, že by nám dali prostory k dispozici. Netrvalo dlouho a všechno se rozjelo. Aniž bychom si to uvědomovali, začali jsme budovat něco velkého. Z dnešního pohledu jsme dostali na první plakát i velký kus nadsázky, když jsme na něj napsali: „Proč jezdit do Wackenu či na Roskilde, když můžeš jet na Masters of Rock!“

Jak vlastně ten historicky první ročník festivalu, který se konal na konci června 2003, vypadal?

S klidem můžu říct, že úplně odlišně oproti všem ročníkům nadcházejícím. Byl dvoudenní, program jsme samozřejmě neměli nějak zvlášť silný v porovnání s nynějším, avšak přece jenom se nám povedlo přivést velkou hvězdu, a to finskou kapelu HIM, která byla v roce 2003 na totálním vrcholu. Musím ale dodat, že štěstí při nás stálo, protože dva dny po Masters of Rock měli HIM naplánovaný obří koncert v Německu, který točila MTV, takže Vizovice jim přišly vhod jako taková mezistanice, na které se muzikanti pořádně rozehřejí a sehrají, aby před kamerami všechno klaplo a kapela byla cool. Zapadlo to do sebe, ale ruku na srdce, málokdo nás tehdy bral vážně, dokonce si někteří mysleli, že jsme si pozvali HIM revival...

Kdy se stal Masters of Rock skutečně respektovaným festivalem? Jaké byly jeho stěžejní milníky?

Zásadní byl určitě třetí ročník, na němž zahráli jednak Nightwish exkluzivní show pro Česko i Slovensko, a taky Manowar, kteří přijeli s exkluzivním vystoupením pro celou východní Evropu. Najednou jsme si získali respekt v zahraničí, managementy světových kapel nás začaly brát do hry a festivalu se pravidelně účastnila prestižní hudební média, takže se o Masters of Rock psalo takřka po celé Evropě. Stěžejní momenty se vybírají těžko, protože každý rok jsme lehce přidávali, ať už se bavíme o programu, zázemí nebo o servisu pro fanoušky v areálu. Je ale pravda, že najdeme hned několik unikátností, které za těch uplynulých dvacet let festival nasbíral.

Můžete některé vypíchnout?

Na Masters of Rock se kupříkladu odehrál jediný koncert legendární kapely Twisted Sister v České republice. Unikátní bylo také vystoupení, v rámci kterého se členové Gamma Ray v čele s Kaiem Hansenem přidali na pódiu k Helloween během jejich koncertu a zahráli s nimi několik písní – bylo to poprvé, kdy Kai po odchodu z kapely Helloween zase stál na jednom pódiu se svými bývalými spoluhráči. Zmínit ale musím taky to, že se nám podařilo získat Motörhead s Lemmy Kilmisterem, absolutně ikonickou postavou rockové historie a vzorem řady slavných hudebníků. Nemluvě o pravidelných spojeních zlínských filharmoniků s nějakou tou metalovou hvězdou.

Zároveň jste jediný festival na světě, kterému kapela Sabaton složila písničku.

Je to tak, ten příběh je velmi zajímavý. Kluky z kapely Sabaton znám od jejich úplných začátků, padli jsme si do noty v době, kdy je skoro nikdo neznal, avšak já jsem jim věřil. Nějak jsem cítil, že by to mohli dotáhnout daleko, proto jsem se jim snažil promotérsky pomáhat. Přitom, kdyby mi jednoho dávného dne nedala nejmenovaná švédská dívka vypálené cédéčko s jejich nahrávkou, bůhví, zda by se naše cesty spojily. Vrcholem naší dosavadní spolupráce se Sabatonem je právě zmíněná píseň, která vznikla v momentě, kdy mě kluci poprosili, zda by si nemohli zahrát na Masters of Rock jako headliner v hlavním čase. Říkal jsem jim, že na tyto posty denních headlinerů jsou naplánovaná větší jména, než byli tehdy oni, že není možné je tam dát jenom tak, že je potřeba pro to něco udělat. Navrhl jsem, aby tedy pro festival složili speciální song, který na něm odpremiérujeme. Pár dní nato se mi dostaly do rukou noviny a v nich byl celostránkový článek o jediném českém vojákovi, který získal hodnost maršála. Článek byl o veliteli československých letců ve Francii a později také veliteli v Anglii v RAF Karlu Janouškovi, který měl podobně jako mnozí další velmi smutný osud po válce. Nechal jsem tento příběh přeložit a poslal jsem ho klukům ze Sabatonu s tím, že pro ně mám námět. Zpěvák Joakim Brodén složil skvělou písničku Far from the Fame, což je v překladu „žil daleko od slávy“, a když ve Vizovicích v roce 2012 poprvé před tím pětadvacetitisícovým davem, ve kterém vlály české vlajky, zazněla, měl jsem husí kůži. Šlo o velký moment.

Možná se sluší doplnit, že zmíněný Joakim Brodén má švédsko-české kořeny, takže mu naše země není cizí, dokonce má český pas.

To je pravda. A zajímavá je pak ještě jedna věc. Sabaton dotáhl celý ten příběh s písní k naprosté dokonalosti. Kluci postupně dopsali další obdobné příběhy z jiných zemí a celou tuto tematickou kolekci vydali na albu Heroes. Prvním hrdinou na albu už ale navždy zůstane československý letecký maršál Karel Janoušek.

Je těžké do toho velkého metalovo-rockového světa proniknout?

Když jsem začínal, byl pro mě metalovo-rockový svět naprosto neprobádaný a neznal jsem nikoho. Zprvu to probíhalo vesměs tak, že u kapely, která mě zajímala, jsem si vypsal koncerty v pro mě dostupné vzdálenosti a zavolal jsem jejímu managementu s tím, že ve Vizovicích pořádám festival a zda bych se nemohl dostavit a probrat případné možnosti spolupráce. Takhle jsem se vydal kupříkladu na HammerFall do Detvy na Slovensku. Naštěstí právě tento kontakt, který považuji za stěžejní, proběhl dobře, protože na jeho základě jsem se seznámil i s dalšími lidmi, kteří mě nasměrovali zase k jiným kapelám. Takhle se to postupně skládalo a budovalo. Krůček po krůčku. Vlastně jsem měl i trošku štěstí, ale šel jsem mu naproti tím, že jsem kapelám rovnou nabízel koncepční práci nejenom v rámci festivalu.

Troufám si tvrdit, že dneska berou Vizovjané festival za svůj. Bylo tomu tak vždycky?

Souhlasím, že dneska je vztah Vizovjanů k Masters of Rock naprosto v pohodě, protože takřka všichni pochopili, že metalové publikum je to nejlepší a pravděpodobně i nejvstřícnější v rámci všech hudebních žánrů. Metalisti jdou prostě za muzikou, chtějí se bavit a celá jejich komunita drží hodně pospolu. Než si na to však občané Vizovic přišli, hodně je děsila skutečnost, že jsou všichni návštěvníci festivalu v černém a obléhají čtyři dny jejich město. Netrvalo však dlouho a začaly se dít věci, jako například, že si lidé z Vizovic brali fanoušky k sobě domů s tím, že jim poskytnou zahradu, aby na ní mohli stanovat, nebo jim třeba nabízeli drobné občerstvení. Stále to trvá a je zajímavé to pozorovat.

Jak funguje dramaturgické oko? Musíte pořád sledovat, co se v metalovém světě děje? Podle jakého klíče tvoříte program na jednotlivé ročníky?

Musím být pořád v obraze. Je potřeba sledovat aktuální dění na scéně, je nutné hlídat si veškerá zajímavá výročí metalových legend, ale nezbytné je sledovat i všechny mladé kapely. Znovu zmíním Sabaton, který jsme si vypiplali od prvních krůčků. Dneska mám podobný objev, který už dorostl k tomu, že bude schopný brzy vyprodávat O2 arénu, a tím je skupina Powerwolf. Mimochodem, právě jejich zbrusu nový singl, speciálně vydaný pro naše fanoušky, budeme rozdávat prvním deseti tisícům příchozích na letošní ročník Masters of Rock.

Jak náročné bylo získat na letošní ročník Bruce Dickinsona, zpěváka legendárních Iron Maiden?

O Bruce Dickinsona jsem měl zájem od samého začátku, řekněme od třetího ročníku, avšak nikdy to nevyšlo. Podařilo se to až na letos, a to možná i díky šťastné náhodě. Před časem jsme dělali filharmonický projekt v Olomouci – jediný koncert pro Českou republiku, v rámci kterého hrál symfonický orchestr muziku Deep Purple. Vzali jsme na tento projekt zlínskou filharmonii, která mimochodem uznala, že něco tak těžkého dlouho nehrála, a tu doprovázel all star band v čele právě s Brucem Dickinsonem. Jelikož jsem měl tu možnost jet pro něj na letiště do Vídně, pak ho zavést na letiště do Prahy a starat se o něj, zmínil jsem se mu, že pořádáme festival, na což mi odpověděl, že po dlouhých letech chystá nové album a ať se určitě ozvu jeho managementu. Jak řekl, tak jsem učinil, a byl jsem mile překvapený, že už o mně manažeři věděli, ba co víc, že měli od Bruce vzkaz, že si přeje, abychom se dohodli.

Velkým tématem jsou požadavky kapel, ať už se bavíme o těch zákulisních nebo čistě technických. Je to opravdu tak náročné, jak se vypráví?

Vezmeme-li to po stránce technické, tak zejména u všech špičkových kapel je ta náročnost opravdu velká. Kdo to nezažil, pravděpodobně si ani nedovede představit, jak těžké je odbavit kapelu, jejíž tým přijede se čtyřmi kamiony, třemi tourbusy a zabere si větší část pódia, na kterém však musíte během dne protočit ještě další interprety, kteří zrovna taky nemají malou produkci.

A co v backstagi? I tam je to náročné?

Většina největších metalových hvězd je pevně nohama na zemi. Opět zmíním třeba Gene Simmonse, který mimochodem nedávno prodal značku KISS za naprosto astronomickou částku. Tento chlap už by do smrti nemusel dělat absolutně nic, a přesto se choval jako zcela obyčejný člověk, který chtěl maximálně dostát všech svých pracovních závazků. Ta jeho pracovitost mě až zarazila a přemýšlím, zda jsem podobné nasazení a tempo u někoho z branže viděl. Byl milý, vstřícný, nemluvě o tom, že od odpoledních hodin, kdy jsme se potkali, až do noci, kdy jsem ho vysadil na hotelu, nepozřel ani sousto, protože neměl na jakékoliv jídlo čas. Jediné, na čem trval, bylo, aby měl na Hotelu Baltaci ve Zlíně vychlazený pokoj na sedmnáct stupňů.

Takže žádné bizáry se nekonaly?

Vlastně ani ne. Snad jen, když Lemmy Kilmister z Motörhead chtěl ve Vizovicích v šatně několik kinder vajíček. „Asi je na čokoládu,“ pomyslel jsem si a tuto pochutinu jsme mu připravili. Nicméně v momentě, kdy jsme po koncertě přišli šatnu uklízet, tak jsme narazili na pět totálně rozdrcených hromádek, před kterými stály poskládané figurky. Usoudili jsme, že Lemmy nezahořel láskou k čokoládě, jenom si chtěl zkrátka udělat radost…

Zastavme se ještě chvilku u letošního ročníku. Pokud jsem dobře počítal, tak na hlavním pódiu se postupně vystřídá čtyřiačtyřicet účinkujících a mluví se o tom, že tentokrát jde o nejsilnější line-up.

Unikátnost je určitě v headlinerech, kteří do Vizovic přijedou s novými deskami. Každý z interpretů, ať už se bavíme o Judas Priest, Accept nebo Bruce Dickinsonovi, vydal album, které se stalo v hudebních magazínech deskou měsíce. Dickinson navíc odehraje vůbec první festivalové vystoupení v Česku a v kontextu Judas Priest máme světové unikum, protože jejich fanoušci mohou na jednom pódiu vidět nejenom tuto slavnou kapelu, ale taky skupinu KK's Priest, v níž hraje K. K. Downing, původní kytarista Judas Priest a autor jejich největších hitů. Toto bude velké.

Kdybyste si mohl vybrat jakéhokoliv interpreta, bez ohledu na finanční i jiné možnosti, kterého byste na Masters of Rock rád viděl, který by to byl?

Kdybych si měl vybrat kapelu, o které vím, že není možné, abychom ji v současných podmínkách ve Vizovicích přivítali, tak by to byli AC/DC.

A kdybyste měl říct, co vám ta léta v metalovém prostředí dala a naopak vzala?

Nevzala mi vůbec nic. Dělám práci, kterou mám rád, která dělá radost mnoha a mnoha lidem a ačkoliv je časově hodně náročná, tak mám pořád čas i na svoje koníčky, mám čas na sport, na rodinu a na kamarády, se kterými si rád dám pivo. A co mi léta s metalem dala? Pracovní naplnění a pocit, že to, co dělám, má smysl.

JIŘÍ DARON

• Narodil se 12. května 1968 ve Zlíně.
• Je ředitelem agentury Pragokoncert, která se kromě práce v oblasti rocku a metalu zaměřuje i na řadu dalších hudebních žánrů a divadlo.
• Dlouhodobě se věnuje produkční činnosti, jeho prvním počinem, do kterého se zapojil, byl uspořádaný koncert kapely Uriah Heep v září 1997 v Uherském Hradišti.
• Je ředitelem Masters of Rock, největšího mezinárodního metalového open-air festivalu v České republice, který se od roku 2003 koná ve Vizovicích.
• Mezi další významné akce, pod kterými je organizačně podepsaný, patří například Masters of Rock Winter ve Zlíně, Metalfest v Plzni nebo Rock Castle v Moravském Krumlově.
• Už několik let s agenturou Pragokoncert zastupují v Česku kapely jako jsou například Nightwish, Sabaton, Powerwolf, Helloween, Hammerfall, Accept a desítky dalších.
• Ve volném čase se rád věnuje rodině, sportu a sbírání fotografií – v posledních pěti letech se zaměřuje na práci mistra Jana Saudka.