​Malý svět Huberta Gessnera očima Petra Odehnala z Valašských Klobouk

Jsou to tři roky, co jsem zpovídala Petra Odehnala, z jehož pera vzešel překlad nejprodávanějšího a nejznámějšího příběhu světové literatury. Kniha Antoina de Saint-Exupéryho ve valašském nářečí. Po knize Malučký princ se jen zaprášilo. Celý náklad byl vyprodán a musely se udělat dotisky. Autor mezitím nelenil a vydal knihy Židovská komunita na Valašskokloboucku a Dějiny obce Študlov.

Nyní vychází další Odehnalův rukopis s názvem Hubert Gessner. Když svět byl ještě malunký. Jedná se o pohádkový text o architektu Gessnerovi, autoru prvních secesních staveb v České republice. Dětskému čtenáři činí knihu atraktivní i kouzelné a malebné ilustrace Ludmily Vaškové.

Prozraďte, o čem kniha je?

Je o světě her a fantazii malého kluka. Proto může být text dětskému čtenáři tak blízký, a to také díky občasným stopám dialektu, který na Valašsku stále ještě slýchávají doma. Bertík Gessner vyrůstal v sedmdesátých letech devatenáctého století ve Valašských Kloboukách, ale stejně tak to mohlo být jiné město či městečko na českém, moravském, slezském či slovenském venkově a v jiném, pohádkovém čase. Důležitý je svět malunkých lidí a jejich snů, fantazie a kreativity. Fakta a reálie vytvářejí základ, který volně zobrazuje dětství budoucího úspěšného architekta. Místní čtenáři si v těch obrazech a obrázcích najdou něco navíc. A čtenář se také trochu seznámí s uměleckým světem secese.

Je to knížka o malém ogárkovi a jeho dávno zmizelém pohádkovém světě. Knížka poetických vyprávění a obrázků, ale také úkolů a aktivit.

Jak vás napadlo udělat takovou knihu?

Hubert Gessner byl v Kloboukách známý jen povrchně. Ví se, že dělal secesní stavby, ale obecně se vědělo o jeho tvorbě a životě málo. V roce 2017 jsem vydal knihu, která přibližuje Gessnerovy práce v Kloboukách, v České republice, ale také v Rakousku, zejména ve Vídni. Svoji první secesní stavbu vytvořil shodou okolností v místě svého rodiště, ve Valašských Kloboukách. Ona secesní stavba, jež byla první svého druhu v Česku, byla postavena v letech 1895–1896. Přesto je na uličním průčelí domu letopočet 1900. To mělo svůj význam, ale o tom až za chvíli. Další Gessnerovy domy později vyrostly také v Brně, v Kroměříži, v Hradci Králové, v Opavě, v Ostravě, v Liberci, v Novém Jičíně a v Praze. Rok 1900 se objevil na třech jeho stavbách z let 1896–1897, což odborníky mátlo, protože letopočet 1900 vnímali jako dataci stavby a archivní dokumenty nestudovali. Proto nebyly donedávna vnímány jako skutečně první secesní stavby u nás. Já na to přišel právě studiem archivních dokumentů. Matoucí letopočet 1900 vysvětluji tak, že Gessner chtěl svými stavbami definovat svou vizi nové architektury, architektury pro novou dobu. Tak se o to ostatně v závěru devatenáctého století s blížícím se magickým rokem 1900 a přelomem staletí snažila řada uměleckých směrů. Gessner má dnes v České republice celkem patnáct realizací, z toho pět ve Valašských Kloboukách. Dlouhodobě se ho snažím veřejnosti přiblížit, protože se o něm obecně stále moc neví.

Proč je kniha proslulého architekta pohádkovým příběhem?

Když jsem byl před pár lety ve Velké Británii v jednom knihkupectví, všiml jsem si série knížek pod titulem Malí lidé, velké sny. Dnes už má ta série přes sto dvacet knížek, které jsou především faktografické, ale působivě ilustrované a přibližují dětem osobnosti světového významu. A tohle mě zaujalo. Ale chtěl jsem napsat jinou knihu, takovou, která by hravým způsobem přiblížila dětství malého kluka, budoucího architekta, a nabídla jeho kreativní svět. Prostě poetické obrázky kluka žijícího v malém městě. Z dnešního pohledu v pohádkových časech. Dospělý čtenář už má k dispozici knihu Hubert Gessner a (nejen) Valašské Klobouky. Ale tento architekt je výjimečný, jeho práce přesahuje Valašsko, Zlínský kraj a dokonce Českou republiku. Proto si myslím, že je dobré, aby se s jeho osobností a tvorbou mohly seznamovat i děti.

Říkal jste, že kniha má v sobě zakomponovány hrací prvky. Prozradíte, které to jsou?

Přesněji jsou to prvky hrací a poznávací. V knize je třeba vůbec poprvé publikován rodokmen Huberta Gessnera ve zjednodušené formě, jeho strom života se jmény a povoláními jeho předků, celkem čtyři generace. A čtenář si může (ale nemusí) do rozloženého listu knihy, do sousedního stromu, vepsat rodokmen svůj. Také je možné si z knihy vystřihnout dům Josefa Bratmanna, první secesní stavbu na území České republiky, a vyrobit si jednoduchý papírový svícen. Není to jen vystřihování domu, dveří a oken. Základem vystřihovánky jsou originály Gessnerových plánů z roku 1895. Budete tak mít v ruce jeho model, poznáte tu stavbu blíže, pozorněji a přitom nenápadně, více jí porozumíte. A vlastně ji s Gessnerem také postavíte. Takových aktivit a inspirací k poznávání a tvoření je v knížce ještě několik.

Kolik času vám psaní zabralo?

Samotné psaní netrvalo moc dlouho, jen asi pár týdnů, protože jsem si všechno napřed poskládal v hlavě, když jsme s mou ženou šli v létě 2022 dálkový trek ve Skotsku. Knížku v základu tvoří dvanáct krátkých kapitol, obrazů, poeticky laděných vyprávění. K tomu se v zadní části přidávají Gessnerův stručný životopisný medailon a krátký text o secesi, taková jakoby encyklopedická hesla. A na zadní straně obálky je potom ještě jedna bonusová kapitolka, která potenciálnímu čtenáři naznačuje, co od knížky může očekávat.

Proč by si měl dětský čtenář knihu koupit?

Věřím, že pro děti se sny, fantazií a kreativními schopnostmi je to zajímavá příležitost. Ale přál bych si, aby ji teď děti četly s rodiči nebo prarodiči, později se k ní samy vracely a jednou ji pak četly i v dospělém věku. A pak ji zase četly svým dětem. Snažil jsem se, aby si tu knížku a její atmosféru užil i starší čtenář.

Jste vystudovaný historik a filolog. Jaké knihy máte rád? A jaké autory?

Samozřejmě čtu hodně a rád, hlav­ně práce věnované historii. Ale mám moc rád i beletrii. Člověk čte, načí­tá postupně, nicméně jsou texty, ke kterým se vrací. Třeba za studií jsem měl hodně rád bratry Čapkovy, přečetl jsem od nich prakticky všechno včetně korespondence. V posledních letech se vracím ke Kafkovi, Dostojevskému, Tolstému, Kunderovi, Márquezovi. Napsali výjimečné věci. Také si opakovaně čtu Hrabala, Ajvaze nebo Vaculíka. Hodně také čtu poezii.

PETR ODEHNAL

• Narodil se 20. 4. 1975.
• Má magisterský a doktorský titul z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
• Je ženatý, s manželkou Martou mají čtyřiadvacetiletého syna Kryštofa a sedmnáctiletou dceru Michaelu.
• Záliby: historie, literatura, výtvarné umění, sport (tenis, jízda na kole), turistika.