Majitel lisovny ve Fryštáku Vladimír Valášek, podnikatel se srdcem trampa

Zní to jako příběh, který se vypráví při táborových ohních, jak chudý tramp ke štěstí přišel. Za životní story Vladimíra Valáška, Johnka, jak mu kamarádi s usárnou na zádech dodnes říkají, je ale třicet let poctivé práce a odvahy, se kterou se každý den pouští do úkolů, které před něj staví sám život. Současný stoprocentní vlastník lisovny Mava ve Fryštáku stojí hrdě uprostřed areálu své firmy, spokojeně se rozhlíží po nových i zrekonstruovaných halách a s potěšením sleduje cvrkot kolem.

Když halu v roce 1994 pronajímal a o několik let později pak kupoval, byl areál bývalého TONu zanedbaný a plný starožitných parních strojů. Dnes v nových halách a jeho dílnách vedle klasických lisů, vrtaček, soustruhů a frézek stojí moderní laserové a obráběcí CNC stroje řízené počítači.

Cesta k úspěchu však nebyla vůbec jednoduchá. V době vlády jedné strany si synek pekaře a účetní ze Zlína mohl o vlastním podnikání jenom zdát. Byl rád, že se dostal na učňák. Ve volných chvílích pak utíkal s kamarády do lesů za romantikou. Ještě před vojnou, už v šestnácti letech začínal v nástrojárně v ZPS Zlín. Psal se rok 1978. „Jako učni jsme v rámci praxe docházeli do výroby. Pomáhali jsme dělat nástroje. Ale pro mě to tehdy nebylo. Hlavu jsem měl plnou přírody a toulání s kamarády z naší osady Touha,“ vzpomíná.

Pak přišla vojna. Během dvou let v zeleném se stačil oženit. Na svět přišla první dcera. Hned po příchodu do civilu začal studovat střední průmyslovou školu a stál před svým prvním velkým úkolem, uživit rodinu. „Bylo to za socialismu, takže to bylo trochu těžké, a navíc jsem se poprvé v životě musel učit. Ještě před maturitou přišla na svět druhá dcera, ale to už jsem se uchytil v konstrukci lisovacích nástrojů.“

Kdy vás poprvé napadlo, že chcete něco víc než stát u ponku?

Když se mě v patnácti ptali, co chci dělat, měl jsem jedinou odpověď: že chci dělat ředitele. Což samozřejmě v minulém režimu nebylo možné. Stál jsem jako dělník právě u toho ponku a věděl jsem, že určitě řídit nic nebudu, ale naznačovalo to, že mé cíle nebyly vůbec malé (směje se).

Proto, když se mi v ZPS později naskytla možnost dělat konstruktéra lisovacího nářadí, nabídku jsem přijal. Učil jsem se za pochodu od starších kolegů. Právě tam jsem nasál ještě baťovské principy, které mezi nimi byly stále živé.

Můžete být konkrétnější?

Když jsem došel do konstrukce, řekli mi: Každý týden budeš chodit do knihovny a budeš studovat a vyhledávat to nejlepší, co v našem oboru je. To je určitě jeden z těch základních principů, které kdysi Baťa ve svých podnicích zavedl. Sebevzdělávání. Takže mě čekalo každodenní studium v oboru. Naučil jsem se tam studovat knihy z oboru lisování a obecně ze strojírenství. Každý týden jsem musel sepsat z toho, co jsem načetl a zjistil, výtažek. Minimálně jednou nebo dvakrát do roka jsem navíc musel podat zlepšovací návrh. Vědomosti, které jsem nabyl, jsem musel promítnout do své práce.

Máte to tak dodnes?

Stoprocentně. Každý výrobek, který k nám přijde, si v hlavě promítnu do nejmenších detailů. Už v tom okamžiku, když se dívám na výkres, si představuju, jakým způsobem se bude vyrábět. Podle toho pak navrhnu princip výroby. A snažím se to naučit i další generace. Minimálně ve dvou nebo ve třech případech se mi to podařilo.

Samozřejmě se stále vzdělávám. Čtu odborné časopisy, na internetu hledám novinky z oboru a dívám se, co bychom mohli vyrábět nebo jaký stroj bychom koupili. Stále přemýšlím, jak bychom věci, které vyrábíme, mohli udělat efektivněji, rychleji, úsporněji a kvalitněji. Dnes se tomu říká optimalizace procesů.

ZAČÁTKY PODNIKÁNÍ

Vladimír Valášek se už jako chlapec dokázal postavit všemu, co jej přesahovalo, čelem. „V dětství jsem býval vždy nejmenší z celé party. Samozřejmě jsem se snažil vyrovnat těm větším, silnějším a někdy i chytřejším, to mě asi formovalo do budoucna.“ V životě se proto nikdy na dlouho nezastavil, vždy byl svou houževnatostí o krok napřed. Když byl ze ZPS, kde pracoval, jak sám říká, odejit ze dne na den, jenom zintenzivnil svou „volnočasovou“ aktivitu. „Při zaměstnání jsem už dva roky podnikal. A to byl ten okamžik, kdy jsem byl donucen velmi aktivně nastartovat podnikání.“

Nebylo to prý vůbec jednoduché. S manželkou museli hlídat každou korunu, a možná také proto hned ze startu spojil několik profesí dohromady. „Pro koncové zákazníky jsem navrhoval lisovací nářadí. Zjistil jsem, že k tomu nářadí potřebují také výlisky, začal jsem proto vyrábět lisované díly. Takže jsem musel daný nástroj nakreslit, vyrobit a konečný produkt si i vylisovat. A ještě navíc jej prodat.“

Brzy ale pochopil, že nemůže dělat všechno sám. Spojil se proto s Oldřichem Matulou a založili firmu MAVA-lisovna, s. r. o. Prostory pro společné podnikání našli ve Fryštáku, kde byl bez využití průmyslový areál po bývalém TONu. „Pronajali jsme jednu budovu a měli jsme štěstí. V roce 1998 jsme si pronajali už celý areál a o dva roky později jsme dostali příležitost jej celý odkoupit.“

Začínal jste ale prý někde na zahradě…

Začínal jsem dokonce už za socialismu. Brácha tehdy po mně potřeboval nějaké komponenty a díly k autodráhovým modelům. Měl příležitost je prodávat dál do zahraničí do západní Evropy i do Spojených států. Prostě jsem mu ty díly vyráběl. Po revoluci ještě začal prodávat trysky ke svářecím soupravám. To bylo někdy v roce 1992. Spatřil jsem v tom jakousi příležitost. Zapřáhl jsem proto za tátova žigulíka vozík a jel jsem do Čelákovic koupit za ušetřené peníze nový hodinářský soustruh. Umístil jsem jej právě do zahradního domku, kde jsem pro bráchu ty díly začal vyrábět. Tím to vlastně všechno začalo. Časem k soustruhu na zahradě přibyla vrtačka a dva lisy. Tohle všechno jsem pak za pět měsíců odvážel do Fryštáku, kde jsem už přijal první zaměstnance.

Už od začátku v tom s vámi jede i vaše manželka.

To je pravda. Jsme v tom s manželkou od samého začátku a bylo to opravdu těžké. Ráno v šest hodin jsem šel na zahradu vyrábět na stroji. Nachystal jsem práci pro manželku, která mezitím dala děti do školky a školy. Když přišla, sedla si ke stroji a pomáhala mi s výrobou. Já jsem sedl do auta a jel jsem shánět a nakupovat materiál nebo jsem jel do kooperace dělat povrchové úpravy. Pak jsem všechny ty dílečky dovezl domů a připravovali jsme je pro zákazníky. Vzpomínám si, že jsme měli jet na dovolenou a ještě těsně před tím jsme ty věci třídili a balili. V rámci cesty na dovolenou jsme vezli krabice, které jsme předávali zákazníkům. Podotýkám, že jsme tehdy neměli auto, takže jsme to tahali autobusem, který nás na ten týden nebo dva odpočinku vezl. Dnes je manželka ve firmě ekonomická ředitelka a mzdová účetní.

Měl jste tehdy vizi, jak by mělo vaše podnikání vypadat?

Vize na začátku nebyla žádná. Samozřejmě jsem chtěl být v tom, co dělám, úspěšný. Jednoduše dělat práci, která přichází, snažit se získávat zákazníky a uživit rodinu. Potkali jsme tehdy naštěstí pár lidí, kteří nám umožnili se podívat do Německa za zákazníky a tím jsme tam získali klientelu.

Firma se postupem času rozvíjela. V roce 2004 jsme koupili první CNC stroj a začali jsme postupně odcházet od lisování. V roce 2008 jsme postavili novou halu, budovy, které jsme nepotřebovali, jsme prodali. Začali jsme se zaměřovat na to, abychom zkonsolidovali náš areál podle mých představ. Začaly přicházet nové obráběcí CNC stroje, pálicí lasery, ohraňovací lisy. Tím pádem se objevili noví zákazníci a nové výrobky. S přicházejícími dalšími zakázkami se vyšplhal počet našich zaměstnanců až na číslo šedesát.

Jak to vypadalo s firmou během covidu?

Museli jsme mírně redukovat. Začali jsme se zaměřovat na efektivitu firmy a také na to, abychom byli i o něco víc ekologičtější. Díky tomu jsme už v roce 2010 pořídili na nové hale první malou solární elektrárničku. Letos jsme dokončili výstavbu další na druhé hale. Tím pádem jsme uspořili třicet procent za energie ve výrobě. Po dobu posledních šesti let jsme postupně snižovali energetické náklady na výrobu a zvyšovali jsme energetickou účinnost strojů. Vyměnili jsme komplet osvětlení za LEDkové. Celkově jsme snížili spotřebu energií o 65 procent. Nejsme nuloví, ani asi nebudeme, protože nám byrokracie brání, abychom se tímhle směrem dále rozvíjeli.

Podnikáte už přes třicet let. Držíte se nějaké své filozofie, která vás v oblasti podnikání nějak směřuje a žene dál?

Po otci jsem zdědil zodpovědnost a pracovitost a jakousi povinnost dostát všem závazkům a rodinné i stavovské cti. K tomu je ještě důležité rychlé rozhodování ve správnou chvíli. Vždy, když jsem sháněl nějakou zakázku a někoho hodně přemlouval, že bychom pro ně mohli vyrábět, nikdy se to neuskutečnilo. Ale když zákazník za námi přijde sám a řekne, my potřebujeme tohle nebo tohle, tak u devadesáti procent firem jsme začínali s jedním výrobkem a dnes jich děláme třeba pět tisíc. Nebo už spolupracujeme pětadvacet let. Má filozofie je proto vydržet v pracovním úsilí, dělat práci svědomitě a v pravou chvíli mít tah na branku. Podnikání není ani tak o lopotění se za něčím, jako být ve správný čas na správném místě. V tomto ohledu samozřejmě nemůžu zapomenout na intuici mé manželky. Právě ona má velký podíl na tom, že intuitivně řekla, do čeho mám jít a do čeho ne.

MAVA-lisovna je rodinná firma. Manželku už jste zmínil, kdo další z rodiny s vámi sdílí vaši velkou jízdu ve světě byznysu?

Jsme tu prakticky celá rodina. S manželkou jsem začínal, časem k nám dorostly dcery. Zpočátku jsem vůbec nechtěl, aby byly ve firmě. Ta starší, přestože napřed studovala ekonomku, se pokoušela prosadit v různých oborech mimo firmu. Nakonec u nás dělá marketing, protože je kreativní. Druhá dcera se nejprve živila sama jako kadeřnice. Ale když jsem viděl, jak je to v tomto oboru těžké, a navíc měla malé děti, přijali jsme ji do firmy a začala pomáhat manželce s účetnictvím a administrativou. Samozřejmě, dcery a manželka nejsou jediní rodinní příslušníci ve firmě. S holkami přišli zeťové, kteří u nás pracují také. Pak ještě švagr a synovci. Abych to shrnul, rodinných příslušníků včetně mě a manželky je ve firmě devět a zaměstnanců máme 44.

Kde všude vaše rodina ve firmě působí? Nemáte z toho v rodině ponorku?

Máme je rozvrstvené od ekonomických úseků přes obchod, marketing po správu budov. Všichni kromě dcer ale začínali ve výrobě. To byla moje podmínka. Pravdou je, že když se s rodinou vidíte v práci, stýkání ve volném čase už je trochu složitější. Raději si každý jdeme za svými zájmy. Výjimkou jsou pro mě vnuci. Těm se samozřejmě, pokud to jde, věnuji ve volném čase rád.

Kde se vidíte se svou firmou za deset let?

Dneska s manželkou máme přes šedesát let a pomalinku předáváme žezlo další generaci. Měl bych ale radost, kdybych mohl ještě pár let pomoci.

Už máte jasno, kdo převezme kormidlo?

V životě mám připraveny vždy tři varianty. Platí to i v tomto případě. Mohou to převzít rodinní příslušníci, může to být někdo ze současných spolupracovníků a nemusí to být rodinný příslušník. Ale může to převzít úplně někdo třetí, kdo bude mít vizi. Každý, kdo bude chtít v mé práci pokračovat, musí mít vizi a štěstí. Ještě než odejdu, rádi bychom rozjeli v rámci firmy další obory podnikání. Částečně se mi to daří, ale hledám ještě jeden nebo dva. Nevím, jestli to bude cestovní ruch, gastronomie nebo kultura, může to být cokoliv, protože už přichází na řadu vnuci.

Jakou máte radu pro rodinné firmy?

Držte se svého, nenechte si od nikoho radit, poraďte si sami. Já to dělám celý život. Hlavně musíte mít trpělivost a tah na branku. Učte se celý život. Musíte se dívat, jak to dělá ten druhý, a měli byste si z toho vzít co nejvíc, pokud to dělá dobře. Hlavně ale musíte být připraveni, že můžete kdykoli padnout, a nebát se.

Co byste dnes udělal jinak, kdybyste začínal znovu?

Těžko říct. Nemyslím si, že bych to udělal jinak. I když jsem nevěřící, jak se říká ateista, mám za to, že co vám Bůh postavil do vaší životní cesty, nedokážete jen tak změnit. Přijímám vše, co mi přichází do cesty. Samozřejmě zkouším ty věci nasměrovat, ale mám zkušenost, že pokud chcete něco změnit silou, tak se můžete snažit sebevíc, nepůjde to. Vše, co potřebujete, přijde samo. Člověk by neměl věci lámat přes koleno. Jednoduše řečeno, být otevřený všemu: novým myšlenkám, zákazníkům, rodinným příslušníkům, prostě životu.

O úspěšných byznysmenech se říká, že veškerý svůj čas věnují jenom práci, jak jste na tom vy?

Pracuji celý rok včetně sobot a nedělí. Výjimkou je pouze týden dovolené, kterou máme vždy na začátku a na konci prázdnin. Pak ještě nepracuji o Vánocích. A takto funguji už třicet let. Aby to člověk mohl dělat, práce vás musí bavit a musíte ji dělat poctivě. Člověk to ale musí umět skloubit i s odpočinkem, protože relaxovat se musí.

Jak relaxujete?

Dřív jsem to neuměl a podepsalo se mi to na zdravotním stavu. Před pěti lety jsem se ale vrátil ke svým koníčkům z mládí, což byla hra na kytaru, příroda a jelikož jsem zdědil zahradu, tak se musím o ni starat. Trávím na ní teď téměř každý druhý den alespoň hodinku. Na kytaru hraji hlavně v zimě. Přijdu z práce, zavřu se a hraju. U muziky mi z hlavy zmizí veškeré starosti o firmu a navíc mi to utužuje mozek a cvičím si paměť. Za můj návrat k hraní může hlavně moje vnučka Klárka a také její strýc Brian Kalinec z Texasu, velmi dobrý muzikant a textař. Inspiroval mě při své návštěvě v roce 2019, když si se mnou chtěl zajamovat a já jen zavrtěl hlavou a smutně se podíval na mou starou rozladěnou kytaru. V roce 2022 jsme už spolu jamovali v texaském Houstonu téměř dvě hodiny. Po těch třiceti letech se mi už špatně učily nové písničky, začal jsem si proto skládat vlastní. A první jsem složil právě při letu z Texasu. Celý život mě zajímala trampská muzika, country a bluegrass. Samozřejmě i folklor, protože su z Valašska. Udělal jsem si i malé domácí nahrávací studio, kde si své písničky přímo nahrávám.

Takže kdy vydáte své první album?

(směje je) Zpívám si jen pro sebe. Rodina samozřejmě dostane svůj díl písniček a někdy i kamarádi, ale jinak je to jen pro mé potěšení. Vše je ale možné a já se toho, co se má stát, nebojím.

SRDCEM TRAMP

Když už jsme u toho relaxu, vy jste prý v mládí trampoval? Zavzpomínejte trochu…

Ve svých třinácti letech jsem začal jezdit s mým bratrem na tramp do Pulčinských skal. Ve čtrnácti nás poprvé rozháněli tehdy příslušníci Veřejné bezpečnosti. Naháněli nás s Pomocnou stráží VB a se psy tehdy i třeba ve Vizovických vrších. Nikdy mě naštěstí nechytili. Mám ale rád i Českou Kanadu, Beskydy, Javorníky, Jeseníky, údolí řeky Oslávky a Malou Fatru. Na trempu potkáte mnoho zajímavých lidí, poznáte přírodu a naučíte se o sebe postarat.

Jakou jste měl trampskou přezdívku?

Trampskou přezdívku mám stále. Kamarádi z trampské osady Touha, kterou jsme založili v roce 1977, když mi bylo patnáct let, mi dodnes říkají Johnek (džonek). Stále se scházíme. Já měl ale zhruba dvacet pět let pauzu, protože jsem se opravdu staral o podnikání a o to, abych uživil rodinu.

Tramping, to je především svoboda. Co vás z filozofie divokých a nespoutaných trampů inspiruje v podnikání?

Nemusí to být zrovna tramping. Toto hnutí je o svobodě, romantice a přírodě. Ochrana přírody se dnes díky pánům z Bruselu a institucím skloňuje na každém rohu. Já mám ale ochranu přírody díky trampingu zakořeněnou v sobě. A právě toto jsem si určitě přenesl do svého podnikání. Už v dětství jsem byl vždycky součástí nějaké party, většinou inspirované Foglarem. Vždy jsem byl nejmladší a musel jsem se vyrovnat těm starším. Naučil jsem se postavit jak něčemu zlému, tak nespravedlnosti a snažil jsem se poctivě vyrovnat s každým problémem. Tohle formovalo mou houževnatost a vůdce ve mně.

MAVA-lisovna, s. r. o.

• Firma Mava se svou činností dotýká automobilového průmyslu, strojírenství, elektroniky, stavebnictví, obuvnictví a výroby nástrojů.
• V devadesátých letech vyráběla podhledové osvětlení, komponenty výtahů a komponenty pro symetrizační články antén a satelitů. Lisovací nářadí a obuvnické klenky.
• V automobilovém průmyslu vyrábí komponenty do nákladních automobilů, autobusů a pro zemědělskou techniku.
• Od roku 2008 vyvíjí panty a závěsy pro potřeby výrobců zemědělské techniky, domácností, stavební i automobilový průmysl.
• Dále se zabývá výztuhami pro výrobky z plastů. Z nerezového materiálu pálí na zakázku medaile, reklamní poutače, díly balkonů a mnoho dalších výrobků.

VLADIMÍR VALÁŠEK

• Narozen 1962 ve Zlíně.
• Vyučen nástrojářem pro ZPS Zlín.
• Maturitu složil na Střední průmyslové škola ve Zlíně.
• Se svou ženou má dvě dcery, dva vnuky a jednu vnučku.
• Podniká od roku 1992 ve společnosti MAVA-lisovna, s. r. o., kterou založil se svým partnerem.
• Od konce roku 2023 je stoprocentním vlastníkem firmy.
• Podporuje sport a kulturu v regionu.