​Jubilejní 2000. dárkyní krve je personalistka, slavilo se i významné pracovní výročí

To nám nikdo neuvěří. Reagovali zdravotníci hematologického a transfuzního oddělení Vsetínské nemocnice, kteří čekali na letos již 2000. dobrovolného dárce krve. Jubilejním příchozím se stala nemocniční personalistka a mzdová účetní Eva Kovářová. Právě u ní se pomyslné počítadlo zastavilo. Popřát a poděkovat za dárcovství, které pomáhá zachraňovat lidské životy a zdraví, jí navíc přišla zdravotnice v retro sesterské uniformě. Zdeňka Nesvadbová si za pár dnů připomene padesát let od nástupu do naší nemocnice.

Eva Kovářová krev daruje čtyři roky, dnes zavítala na hematologické a transfuzní oddělení podeváté. Nemocnici a především její zaměstnance zná velmi dobře, na personálním oddělení pracuje už dvacet let. K dárcovství krve ji přivedl manžel, který je již dlouholetým dárcem, ale významnou roli sehrálo právě i prostředí nemocnice. „Chtěla jsem pomoci nemocným, kteří krev potřebují. Podpořit zdravotníky v jejich snažení, kterého si velmi vážím,“ uvedla Kovářová.

A v odběrové místnosti se gratulovalo ještě jednou: zdravotníci přáli své kolegyni Zdeňce Nesvadbové. Třetího července tomu bude padesát let, co nastoupila do Vsetínské nemocnice. Výročí si připomenula v dobové sesterské uniformě s bílým čepcem, která byla po několik desetiletí symbolem této profese. Zdeňka Nesvadbová pracovala čtyřicet let na chirurgii, po odchodu do penze ji ale přivolaly zpět laboratoře. Deset let již pomáhá při odběrech krve od dobrovolných dárců, aktivně se podílí na náborech do registru dárců kostní dřeně, naposledy na nedávném Dnu s nemocnicí. „Dnešek si velmi užívám, dárci se se mnou fotografují, ptají se na uniformu. Mnozí si ji ještě pamatují, ale ti nejmladší z našich dárců ještě ani nebyli na světě, když se přestaly nosit,“ řekla s úsměvem.

Svůj profesní příběh Zdeňka Nesvadbová nedávno představila v rozhovoru v rámci našeho nemocničního podcastu Pod klobúkem. „V roce 1972 jsem odmaturovala na střední zdravotnické škola a v červenci téhož roku nastoupila do tehdejšího Okresního ústavu národního zdraví, pod který naše nemocnice tehdy patřila. Vystudovala jsem původně dětskou sestru a byla jsem přidělena na chirurgické oddělení, kde byly zřízeny dva dětské pokoje,“ zavzpomínala Zdeňka Nesvadbová. Po mateřské dovolené nastoupila na chirurgickou jednotku intenzivní péče, kde pracovala až do odchodu do penze v roce 2012. „Na chirurgii nemohu zapomenout, protože jsem tam byla většinu svého profesního působení, ale také musím vzpomenout kolektiv hematologicko-transfuzního oddělení, kde jsem nyní a je to perfektní. Kolektiv je bezva,“ dodala.

Jak se změnila za padesát let sesterská práce? „V době, kdy jsem nastoupila do nemocnice, nebyly ještě žádné jednorázové pomůcky. Každou jehličku musely sestry proplachovat, umýt, uložit do Petriho misky, dát sterilizovat. Musely jsme si ukládat a skládat čtverečky na operační rány, dávat do sterilizačních bubínků, motat tampónky, sušit rukavice a talkovat je, abychom se do nich pak vůbec dostaly. Tomu už by dnes žádná ze studentek ani nevěřila,“ hodnotila s tím, že s moderním dneškem je to neporovnatelné. Pochválila i současné vybavení nemocnice. „Co se týká přístrojového vybavení v naší nemocnici, to nemá podle mne konkurenci, je perfektní. Pokrok jde dopředu. I proměna areálu, naše krásná nová interna. To je neskutečné.“

„Paní Zdenka je velkou osobností naší nemocnice, vždy usměvavá, vstřícná, ochotná kdykoli a kdekoli pomoci i poradit. S obrovským srdcem a zkušenostmi. Takových máme v nemocnici mnoho, ale těch, které zde pracují 50 let, není zdaleka tolik. Naše Zdenička, tak jí v nemocnici říkají nejen kolegyně, ale i mnoho dárců krve z naší transfúzní stanice. Pokud potřebujete inspiraci, pozitivní energii nebo návod na štěstí a vitalitu, poslechněte si alespoň náš podcast, nemáte-li možnost se s ní potkat osobně,“ reagovala ředitelka nemocnice Věra Prousková.