Jiří Jahoda: zvířecí doktor Sova ze Zlína
Jako všichni jeho vrstevníci začínal po revoluci od nuly. Dnes patří Jiří Jahoda k nejlepším zvířecím chirurgům v republice. Je majitelem špičkové veterinární kliniky ve Zlíně, kterou vybudoval přesně podle vzoru z Velké Británie.
Autor: Dalibor Glück
Ještě na konci osmdesátých let byl Jiří Jahoda obyčejný zootechnik. Měl štěstí. Rok své veterinární praxe strávil v legendárním JZD Slušovice. „Čubovo družstvo dokázalo jako jedno z mála podnikat i v době komunismu. Dá se říct, že udržoval v regionu podnikatelské prostředí. Bylo to pro mne velmi inspirující.“
Ve Slušovicích, kam nastoupil hned po střední škole, panoval týmový duch. A to se mu líbilo. „Zjistit, co dokáže tým v každodenním provozu v živočišné výrobě, byla pro mě velká zkušenost. Všichni tam táhli za jeden provaz. Bylo to ohromné,“ vzpomíná Jahoda. Loajalita Čubových zaměstnanců k firmě jej doslova fascinovala.
Zkušenost ve slušovickém agrokombinátu byla rozhodně ten nejlepší trénink pro nastupující novou dobu, která začala po listopadu 1989. V období privatizace přecházely veterinární ordinace do soukromých rukou. Měnila se klientela i zaměření veterinářů.
S provozem veterinární kliniky pro psy a kočky se Jiří Jahoda seznámil na brněnské klinice doktora Snášila. Tam také získal chirurgické dovednosti. Jak je využít? Nezbývalo nic jiného, než velmi rychle nastoupit do vlaku soukromého podnikání.
V roce 1995 založil s kolegou ve Zlíně veterinární ordinaci MEDIPET. Absolvoval stáže v Belgii a Velké Británii, kde nasával zkušenosti kolegů ze Západu všemi póry svého mládí.
Jaký byl rozdíl v léčbě zvířat v tehdejším Česku a v západní Evropě?
Poměrně velký. U nás všechno teprve vznikalo, ale veterináři se naštěstí poměrně rychle učili. Za komunismu byla veterina zaměřena především na živočišnou výrobu a zajištění potravy pro stát, pro obyvatele. Veterina malých zvířat byla tehdy úplně na okraji. Samozřejmě v devadesátých letech byl obrovský hlad veterinářů po kvalitním vzdělávání v oblasti veterinární medicíny malých zvířat, protože to tady předtím nebylo.
Kdy se to zlomilo?
Situace v zemědělství se po devětaosmdesátém roce rychle měnila. Postupně klesaly stavy hospodářských zvířat – krav, prasat. Navíc se práce zefektivňovala. Přijímaly se různé západní způsoby chovů. I počet personálu se snižoval. Byla to neúprosná matematika. Pro méně zvířat byla potřeba méně veterinářů. Navíc zemědělství začaly ovládat podniky, které měly pod sebou mnohem větší územní celky. Pod jedním managementem byly větší počty bývalých družstev a na to si nasmlouvali určité veterináře. Najednou byla velká část veterinářů bez práce. Postupně se proto museli přeorientovat na malá zvířata.
Dá se říct, že takový ten klasický vesnický veterinář prakticky vymřel?
Ne, určitě nevymřel. Je jich ještě stále dost. Myslím si, že jsou potřeba.
Vy jste v devadesátých letech začínal prakticky od nuly…
S kolegou jsme tehdy založili ve Zlíně ordinaci, která byla výhradně určená pro psy, kočky a jiná malá zvířata chovaná ze záliby. Poskytovali jsme péči nonstop. Naším snem ale nebyla „jen“ ambulance. Chtěli jsme veterinární kliniku, která by odpovídala nejmodernějším nemocnicím, které jsme viděli třeba v USA nebo právě ve Velké Británii. Nejdříve jsme si koupili pozemek v Bartošově čtvrti, pak jsme získali úvěr na stavbu. A v roce 2002 jsme rozjeli provoz ve zbrusu nové klinice.
Říká se, že máte nejmodernější techniku minimálně ve Zlíně a okolí. Jste na špici i ve srovnání s podobnými ústavy v Česku?
Od začátku jsme se soustředili na chirurgii, která nebyla všude na tak dobré úrovni. Začínali jsme jako prvoliniové pracoviště s nonstop provozem, které mělo širokou regionální základnu klientů. Postupem času se stále více zaměřujeme na určité obory, ve kterých si myslíme, že jsme opravdu dobří. Tyto obory zaštitují odborní garanti, certifikovaní specialisté a v těch se i dál rozvíjíme. Technika se stále vyvíjí, takže i vybavení musí být co možná nejnovější a modernizované. Na zkušenou jezdíme do zahraničí, abychom se v péči o zvířata udrželi na špici.
Jaké jsou dnes trendy?
Péče se diverzifikuje a bude to tak i v budoucnu. Každý majitel domácího mazlíčka má dnes v základní péči očkování, odčervení, problémy s průjmem, parazity atd. To se řeší u toho takzvaně prvoliniového doktora. Prostě ten váš „rodinný“ doktor, co zná pejska od narození. Během celého života ví, co se s ním děje. Pokud ale má pacient něco speciálního, třeba zlomenou nohu, většinou jde na kliniku, která má ve své nabídce ortopedii a traumatologii, diagnostické vybavení a vše potřebné pro daný zákrok.
Existují veterinární zařízení, která mají úplně všechno?
Ano. Jsou to nemocnice nebo kliniky, které jsou schopny zabezpečit péči v téměř všech oborech. Takových zařízení je v současné době v České republice pouze několik, včetně univerzitního pracoviště, které je v tomto směru největší.
A to jste také vy?
Podobnou péči nejsme schopni personálně ani prostorově zabezpečit. Myslím, že bychom ani neměli klientelu, která by byla schopna takové pracoviště využít. My jdeme cestou specializace. Zaměřujeme se na několik oborů. Především na operační zákroky. Jedná se o celý systém procesů kolem chirurgie a ortopedie. To znamená, že umíme správně pacienta připravit na zákrok a správně vyšetřit před operací. Máme také vlastní laboratoř na vyšetření krve a moči. Paní doktorku Maňáskovou zaměřenou na předoperační vyšetření srdce. Jako moderní klinika pracujeme podle standardů, které přesně stanovují, jak každého pacienta připravit na zákrok.
Zvířatům se staráte také o zrak…
Vedle chirurgie a ortopedie se věnujeme dlouhodobě oftamologii – péči o oči. Tu zaštiťuje paní doktorka Melánie Mošťková, která v loňském roce získala evropskou certifikaci. Jako možná jediní v České republice zajišťujeme léčbu bolesti akupunkturou pod vedením pana doktora Lubomíra Sojky. Certifikát získal ve Skotsku.
Mám všetečný dotaz přímo k akupunktuře. Jak veterinář zajistí, že si pacient ze sebe jehličky neseškrábe nebo se jich nebude chtít zbavit? Člověku to vysvětlíte, ale jak je to se psem nebo s kočkou?
Procedura se provádí jednou týdně na zhruba dvacet až čtyřicet minut. Je fakt, že tato metoda je spíše pro klidnější pacienty. V opačném případě musí přijít majitelé zvířete ve vyšším počtu, aby zajistili jeho znehybnění na potřebný čas. Z tohoto důvodu není tato metoda vhodná pro všechna zvířata.
Kolik u vás pracuje lidí?
Neustále se pohybujeme v počtu kolem deseti až dvanácti lidí. Čtyři sestřičky, pět, šest doktorů, paní na úklid, na prádlo a účetní.
Po dlouhých dvaceti pěti letech jste přestali sloužit nonstop. Proč?
Nebyl zájem ze strany veterinářů. Právě proto máme také hospitalizaci omezenou časově od osmi do dvaceti hodin. Směřujeme to tak, aby operační péče byla nejlépe od osmi do čtyř hodin. Pak už si majitel ošetřené zvíře odváží domů do vlastní péče.
Jaké nejčastější zákroky na klinice provádíte?
Od běžných věcí, jako jsou nejrůznější katary, otravy, problémy s kůží, tak také další akutní stavy, jako jsou třeba autoúrazy. Velmi častí jsou ortopedičtí pacienti. I porody, císařské řezy, problémy s cizími tělesy, které ucpávají střevo, ucpání močových cest močovými kameny. Kousavá poranění jsou také velice častá.
Jste klinika s moderním operačním vybavením. Co děláte nejčastěji za zákroky na sále?
Často operujeme ortopedické pacienty s vývojovými vadami pohybového aparátu. To jsou například zákroky týkající se luxace čéšky v koleni, osteochondrózy, dysplazie loktů a kyčlí, operujeme kolenní klouby po ruptuře předního zkříženého vazu a další. Když vyjímáme cizí tělesa z žaludku, už nemusíme pejska rozříznout, ale používáme endoskopii. Samozřejmě, že to nejde vždycky.
Všiml jsem si také, že máte vybavenou zubařskou ordinaci…
Na stomatologii se zaměřujeme od samého začátku. Osmdesát procent psů totiž trpí nějakým zubním problémem. Nejčastěji je to samozřejmě tvorba zubního kamene a následně zánět dásní a paradentóza, ale děláme i záchovnou stomatologii, tedy klasicky plomby. Pro diagnostiku používáme rentgen s přímou digitalizací. Jsme proto schopni velmi rychle a přesně postupovat při ošetření chrupu.
Díky nadstandardní péči a specializaci ale nepatříte k nejlevnějším zařízením v okolí. Neodcházeli vám kvůli tomu klienti?
Naštěstí tu máme svobodu a každý klient si může vybrat. Jako první v regionu jsme vydávali podrobné účty, jako jedni z prvních jsme uveřejňovali ceník na webových stránkách. Nechceme klienta v žádném případě přivést do úzkých nebo cenu nějakým způsobem zatajovat. V tomto jsme maximálně transparentní. Člověk musí dopředu vědět, kolik jej co bude stát. A pak si musí také uvědomit, proč to tak je.
Kromě péče o zvířata se staráte také o vzdělávání zvěrolékařů.
Dosud jsme pořádali čtyři ročníky seminářů a webinářů zaměřených na témata pro veterinární lékaře. Jeden seminář byl úzce věnován veterinárním sestrám. V letošním roce chceme dva webináře věnovat také chovatelům, a to v otázkách dědičných vad ortopedických, očních, neurologických a srdečních. Je velice důležité, aby si chovatelé uvědomili, jaké ty vady jsou, jakým způsobem se přenáší do budoucích generací, i jakým způsobem to zvíře trpí. Naším cílem je, aby se nechovala zvířata, která budou díky těmto vadám trpět.
Jak se změnil vztah chovatele ke svým miláčkům od doby, kdy jste v osmdesátých letech začínal?
V té době jsme se opravdu setkávali na vesnicích s pejskem přivázaným na řetízek celý život u boudy. To si myslím, že už vidět není. To je zásadní rozdíl. A chovatelé? Současný chovatel v České republice žije ve vysoce rozvinuté zemi a má určité ekonomické možnosti, takže toho využívá i tak, že pejskovi poskytne vyšší úroveň péče. Samozřejmě čím je péče lepší, tím je i dražší, alespoň tak by to mělo být.
Jaká je vaše vize? Začínal jste v v devadesátých letech v klasické ordinaci. Teď vlastníte kliniku. Kam směřujete?
Měla by to být specializovaná péče.
O jaké druhy zvířat se staráte?
Kromě koček a psů se u nás zabýváme také malými savci, těch tady opravdu přibývá. Křečci, myši, morčata, králíci, činčily, prostě vše, co člověk najde v prodejnách zverimexu.
Jaký mají vaši pacienti nejčastější problém?
U pejsků je to jednoznačně obezita.
Jiří Jahoda
