Dřevěná nostalgie. Stavebnice Walachia pochází z Fryštáku
Slepovací stavebnice z borového dřeva a skládací stavebnice z masivního bukového dřeva už od roku 1991 posílá do celého světa firma Walachia z Fryštáku. Možná je máte doma a ani nevíte, že poctivá ruční práce pochází právě ze Zlínského kraje.

Autor: Dalibor Glück
Příběh rodinné firmy Walachia z Fryštáku rozhodně není tuctový. Nechybí v něm žádný z atributů, které musí obsahovat každý inspirativní a zajímavý text. Nápad, odhodlání, úspěch, krize, tragédie, návraty, tradice, originalita, kreativita, vytrvalost.
Průvodcem vám v tomto příběhu budiž Mojmír Pippal, který byl u samotného zrodu společnosti a nyní se po svém návratu do firmy už osmým rokem snaží udržet společnost na trhu. Zatím se mu to daří, ale rozhodně to není procházka růžovým sadem a už vůbec ne plavecké závody v bazénu utržených bankovek.
„Naopak. Je to těžká řehole. V konkurenci mobilů, počítačových her a všelijakých hraček to nemají poctivé stavebnice z masivního dřeva z českých lesů vůbec jednoduché. Ale tradice zatím ‚prapor drží‘, i letos jsme poslali do světa tisíce stavebnic, které potěší především menší děti. Vyhrají si s nimi ale určitě i dospělí,” říká Pippal.
S nápadem vyrábět krásné unikátní stavebnice z masivního dřeva před lety přišel ve Zlíně pan Pavel Hrůza starší. Celoživotní pedagog se svými žáky v kroužku slepoval různé dřevěné věci, pak ho napadlo, že by to mohl být zajímavý obchodní artikl.
„Pan Hrůza starší byl tedy duchovním otcem myšlenky na výrobu a prodej těchto stavebnic, většinu z našich výrobků vymyslel sám. Dobře ale věděl, že obchodní buňky úplně nemá. Pokusil se spojit s jednou firmou, spolupráce ale úplně nefungovala. Společně s jeho synem jsme mu nabídli, že bychom se projekt stavebnic z masivního dřeva pokusili převzít. Souhlasil, takže jsme se do toho s jeho synem pustili,” vzpomíná Mojmír Pippal, v jehož fryštácké kanceláři samozřejmě nechybí ani první prototypy, dnes už třicet let staré.
Dvojice Hrůza mladší – Pippal tehdy v devadesátých letech vzala první vyrobené krabice se skládankami dřevěnic a společně vyrazila do Prahy na prezentační výstavu v Kongresovém centru. „Pamatuju si, že jsem tam tehdy přijel v mokasínech s bílýma ponožkama. Ale docela se nám tam zadařilo, takže jsme se do toho pustili. Oba jsme do firmy dali nějaké vlastní peníze, koupili jsme dodávku, počítač, Pavel přivezl v roce 1994 fax, který tady ležel ještě před osmi lety. A začali jsme prodávat.”
V současném přetechnizovaném světě působí dřevěnice z masivního dřeva jako zjevení. Každá stavebnice má desítky kusů, které musí hrdý majitel složit pěkně kus po kusu. Výsledkem jsou věrné kopie krásných roubenek, staveb, v posledních letech také předmětů, imitací her nebo třeba také hradů a zámků. Některé se musí slepovat, jiné pouze poskládat. Sortiment se samozřejmě během třicet let proměňuje, ale jeho základem jsou od prvopočátků právě variace jednoduché stavebnice či skládanky dílků z masivního dřeva.
„Zabaví se s nimi děti i dospělí. Stavebnice jsou vzdělávací, estetické a přírodní, šetrné k životnímu prostředí a bezpečné. Rozvíjí představivost i manuální zručnost, učí trpělivosti i logickému uvažování. Dlouhou životnost stavebnic zajišťuje kombinace kvalitního masivního dřeva a dokonalého zpracování. Právě díky použitému masivnímu dřevu vypadají stavebnice jako skutečné stavby,” líčí Mojmír Pippal.
On sám před lety po rozjezdu ve firmě nevydržel. Oženil se, narodil se mu syn, rodina potřebovala větší jistotu, než skýtala budoucnost teprve se rozvíjející firmy. „Pavel můj odchod nenesl úplně pozitivně. Zůstal na to sám. Já jsem pracoval dlouhé roky ve svém oboru elektro jako systémový inženýr pro společnosti Lapp nebo Schneider. Byl jsem spokojený, dělal jsem práci, kterou jsem dělat uměl. Kreslil jsem dokumentace v autocadu, dělal rozpočty v excelu, zpracovával technické věci, seděl v oddělení marketingu. Myslel jsem, že v takové práci vydržím do důchodu,” říká Mojmír Pippal.
Jenomže osud mu do jeho životní cesty dřevěné chaloupky opět vrátil. Postarala se o to velká tragédie. Pavel Hrůza mladší totiž v roce 2015 nečekaně zemřel. Od mládí měl vrozenou vadu, šelest na srdci. Lékaři mu doporučovali operaci, měl ji domluvenou v pražském Ikemu. Ale jen pár dnů před tím, než měl nastoupit na sál, se byl projet na kole a už se nevrátil. Srdce selhalo.
Jednatelkou firmy se stala jeho manželka Petra. A ta zhruba po roce oslovila opět Mojmíra Pippala, aby se vrátil. „Vzpomínám, jako kdyby to bylo včera. Zavolala mi v pátek s tím, že by byla ráda, abych jí s firmou pomohl. Čas na rozmyšlenou jsem dostal do pondělí. Moc jsem toho během onoho památného víkendu nenaspal, ale nakonec jsem se rozhodl, že do toho půjdu. I kvůli Pavlovi, se kterým jsme toho již od dětství prožili hodně,” říká Mojmír Pippal.
V roce 2016 tak podruhé vstoupil do stejné řeky, po dvaceti letech se do Walachie vrátil a v novém sídle ve Fryštáku navázal na své začátky ve společnosti dřevěných stavebnic a chaloupek.
„Od rodiny Hrůzových jsem od počátku dostal maximální důvěru. Měl jsem volnou ruku. Jediné zadání od Petry bylo, aby firma pokračovala a normálně fungovala. Bylo to pro mě složité období, protože jsem nemohl a ani nechtěl svého tehdejšího zaměstnavatele úplně naráz opustit, měl jsem tam spoustu rozdělaných projektů. Takže jsem nejprve dojížděl do Fryštáku jen nepravidelně, několik měsíců jsem vlastně řešil souběžně dvě zaměstnání. Nechtěl jsem je nechat ve štychu, takže jsem se chtěl rozejít v dobrém. Ale skloubit to s Walachií nebylo úplně snadné,” popisuje Mojmír Pippal.
Ve fryštácké firmě po svém návratu udělal několik zásadních změn jak při výrobě, tak v sortimentu. Potřebovala je, aby mohla konkurovat na trhu. Nicméně základní sety výrobků dodnes stále vychází z původních návrhů Pavla Hrůzy staršího, který zemřel před třemi lety.
„Dokážeme oslovit menší i větší děti. Pro ty starší jsou tu slepovací stavebnice, pro ty nejmenší zase skládací stavebnice Vario. Oboje jsou věrné imitace roubených chalup nebo srubů. Dá se z nich poskládat také spousta jiných staveb – kostel, hrady, mlýn. Poslední roky se vývoji a novým návrhům věnuje náš letitý zaměstnanec Tomáš Orsava, který vymýšlí novinky, úpravy a vylepšení. Poslední roky se snažíme na trh přinášet i stavebnice, kdy si děti postaví třeba i auta nebo postavičky. Já vždycky musím zvážit, jestli je možné takové novinky vyrobit, ufinancovat a prodat,” dodává Pippal.
Ve fryštácké firmě má zcela volné ruce. S jednatelkou je samozřejmě v pravidelném kontaktu, nicméně každodenní výroba, prodej nebo třeba i marketing je v jeho kompetenci. „Petra mi před lety řekla jasně: Tady máš klíče od auta, telefon, Pavlův počítač, přístup k účtu, bankovní kartu a teď se ukaž. Já sice nejsem jednatel, nemám podpisová práva, ale mám její absolutní důvěru, čehož si samozřejmě moc vážím.”
Třicet let nebylo pro fryštáckou firmu vždycky v růžových barvách. Obliba a popularita dřevěných stavebnic prošla několika vlnami. Aktuálně je tato sinusoida spíše dole.
„Je to paradox, vždycky se směju, když slyším, že je o dřevěné hračky velký zájem, ale přitom je málokdo kupuje. Lžeme si do kapsy. Všude slyšíme o udržitelnosti, o edukativních výrobcích a hračkách, o dopadu výroby na ovzduší a přírodu a jak je bezvadné, že podobné firmy a podobné výrobky jsou na trhu a vyrábí se u nás. Nakonec ale lidi z důvodu ceny nakoupí plastové nebo z Číny, které se vyrábí v podmínkách, o kterých raději nechceme slyšet,” dostává se Mojmír Pippal do „otáček”. „U nás je princip ten, že když otevřete naši krabici, tak uvnitř není nic jiného než bukové nebo borovicové dřevo dodané od lokálních firem, stroje pohání soláry a zaměstnanci jezdí do práce na kole. Jsou to nadšenci, maminky, lidé, kterým nikdo nemusí vysvětlovat, proč jsou důležité takové hračky a proč je od firem jako jsme my nakupovat.”
Walachia sice stále drží roční průměr dvacet tisíc stavebnic, rok od roku je ale složitější takový počet na trhu udat. Obavy z budoucnosti přináší vývoj na trhu s hračkami nikoliv jen v Česku, ale celé Evropě. Zatímco před lety měla Walachia v okolních zemích spoustu prodejců, dřevěné stavebnice nabízela řada malých obchůdků v centrech měst, dnes takoví prodejci rychle mizí.
„Měli jsme pravidelné zákazníky v Belgii, Itálii, Německu. Bohužel většina těchto menších prodejců prostě skončila s podnikáním. Momentálně prodáváme hlavně přes různé e-shopy, jedním z našich zákazníků je třeba Ital, který naše chaloupky a stavebnice prodává přes Amazon. Bohužel ani ve školách už není zájem takový jako dříve. Máme pár škol a školek, kde mají naše věci rádi, ale moc jich není. Nicméně doufám, že budoucnost máme,” věří Mojmír Pippal.
Stavebnice společnosti Walachia jsou momentálně rozesety po celém světě. Do zahraničí míří zhruba polovina roční produkce.
„Prodáváme ve většině zemí Evropy. V sousedních zemích jsme všude, vyvážíme do Estonska, Lotyšska, Itálie, Španělska, Portugalska, Nizozemska, Dánska, Řecka, velkého zákazníka máme i na Slovensku. Měli jsme dokonce i prodej do Spojených arabských emirátů, tam se o to ale postaral Litevec, který nás znal a který se tam přestěhoval. Ty prodeje jsou občas dílem náhody. To byl třeba případ našeho byznysu v Singapuru. Bývalý šéf slovenské pobočky Saxo bank byl osobním poradcem jedné z místních bohatých rodin a protože naše stavebnice znal, navrhl je prodávat. Dokonce tehdy přijeli do Fryštáku. Návštěva ze supermoderního Singapuru tady u nás na dědině, neuměl jsem si to ani představit. Ale opravdu dorazili, my jsme je provedli, několikrát od nás potom stavebnice opravdu odebrali. Když se nám podaří prodej v nějaké exotické destinaci, tak má většinou podobný základ, jako měl náš byznys v Emirátech, pomohou naši zákazníci. Třeba v Austrálii prodej rozjeli manželé, kteří se tam přestěhovali z Německa. S našimi stavebnicemi se seznámili v Norimberku na veletrhu hraček, odkud máme většinu zahraničních kontaktů,” popisuje Mojmír Pippal.
O zvyšování produkce ve Fryštáku nepřemýšlí vůbec nikdo. Žádné plány na rozšiřování neměli ani manželé Hrůzovi a Mojmír Pippal nemíní rodinnou tradici porušovat. „Takové debaty jsme ani nikdy nevedli. Firma byla nějak nastavená kapacitně, momentálně je takový počet stavebnic strop, který se už podle mě ani nikdy nezmění. A pokud ano, tak spíše k nižším číslům. Ekonomika je neúprosná, nyní prožíváme asi nejsložitější období za celých třicet let. Já jsem se s jejich vizí malé rodinné firmy ztotožnil. Když ještě Pavel žil, vždycky říkal, že pokud něco nechce, tak aby z firmy vznikl nějaký nadnárodní konglomerát. Stamilionové obraty ho nikdy nezajímaly. On byl podle mě rád, že dokázal udržet při životě firmu dlouhé roky, že jim vydělané peníze stačily na spokojený rodinný život, že úspěšně naplnil původní myšlenku svého tatínka. A v této vizi pokračuje i jeho manželka a současná majitelka Petra Hrůzová. Hrůzovi nikdy nepropadli tomu, aby jim firma narušovala jejich rodinu a soukromý život. Společností, které přepálily vývoj a nakonec je to nakonec zničilo, bylo moc. A to si i moc dobře uvědomovali.”
Pozor, rozhodně to ale není tak, že by majitelka neměla ani ponětí, co se ve firmě děje. Ve dveřích firmy se objevuje pravidelně. „Pod oknem tady máme vždycky nějaké bylinky, co tu pěstuje. Pravidelně nám všem zaměstnancům přinese nějakou dobrotu nebo uvaří oběd. A hlavně komunikuje se zahraničními zákazníky. Umí perfektně italsky, je šťastná, když se může v rámci obchodu s někým italsky pobavit. Dále se domluví anglicky a trochu španělsky,” vysvětluje Pippal.
Zatím poslední „tučná” léta pamatuje firma za covidové pandemie. Tehdy se logicky prodeje stavebnic zvedly. Prapor tržeb v Česku dnes drží Mall, na který Mojmír Pippal pěje oslavé ódy. „Někdo s jejich službami spokojen není, já ale rozhodně ano. Jsou tam úžasní zaměstnanci. Jednání s nimi je vždycky profesionální, napíšete jim, ihned odpoví, reagují. A i když se tam lidi na marketingových pozicích mění, dokáží si předat informace a prostě nám prodej s nimi funguje. Jsou lídry našich prodejů, my vlastně i s jejich pomocí určujeme ceny. Nejsou ale samozřejmě jediní, prodáváme i přes MPK Toys CZ, která dodává na český a slovenský trh výrobky světoznámých hračkářských značek, jako jsou LEGO, Mattel, Hasbro, Simba Toys, Ravensburger a další. Prodávali jsme dokonce i v Kauflandu a byť to trvalo jen jeden rok, tak jsme tam díky speciální akci, kdy jsme měli v obchodě i svoje stojany, prodali spoustu stavebnic.”
Problémem pro Walachiu, stejně jako pro řadu jiných firem, je konkurence z Asie, která tlačí ceny dolů. Stavebnice z Fryštáku totiž logicky s ohledem na masivní dřevo a spoustu malých dílků skládaček mezi nejlevnější nepatří. „To se nám stává často, že dostaneme reakci, proč bych kupoval u vás za tisíc, když v supermarketu je podobná stavebnice za čtyři stovky. Já se na to vždycky podívám z profesionálního hlediska. Je to dřevo, ale měkké, nedokonale opracované. My ceny držíme. Chceš, nebo nechceš, o cenách nesmlouváme, jsou dané, taková je naše strategie. My dobře známe naši cenu. Máme všechny potřebné certifikáty, většina našich dílů je z bukového nebo borovicového dřeva. Je to poctivá práce, dřevo nakupujeme výhradně v Česku nebo Slovensku. Občas najdeme na trhu firmu, která zkouší prorazit s velmi podobnými stavebnicemi, ale nevím o žádné, které by se dařilo, která by byla úspěšná.”
Kvalita práce a masivní dřevo je pro Walachii největší devízou, zároveň ale také trochu nevýhodou. Stavebnice totiž vydrží dlouhá léta. A tak není potřeba co dva roky kupovat novou. Někteří z věrných zákazníků mají doma třeba i pětadvacet let staré chaloupky z Fryštáku. Což logicky společnost nutí, aby inovovala a permanentně obnovovala svůj sortiment a vymýšlela nové projekty a nová lákadla.
Unikátní jsou stavebnice z Fryštáku také svými návody na lepení nebo skládání. Nenajdete v nich totiž prakticky žádná písmenka, jen obrázky. I to je myšlenka Pavla Hrůzy staršího, který coby pedagog dobře věděl, že složité slovní návody nemají šanci, aby zaujaly malé děti.
Nejlepší prodeje má firma logicky před Vánocemi. Prakticky polovina ročního obratu tvoří právě vánoční dárky. Mojmír Pippal i majitelka firmy tak už během Vánoc budou vědět přesně, jak úspěšný byl letošní rok. „Snad bude dobrý. Hromadící se zásoby, to není dobré pro žádnou firmu. Pořád věřím, že se všechno v dobré obrátí. Že poctivá práce má šanci. Nevzdáváme to,” uzavírá Mojmír Pippal.
WALACHIA s. r. o.
- Založil ji v roce 1994 Pavel Hrůza mladší, s myšlenkou vyrábět stavebnice z masivního dřeva přišel jeho otec Pavel Hrůza starší.
- Ročně vyrobí dvacet tisíc různých druhů stavebnic z masivního dřeva.
- Zhruba polovinu produkce tvoří slepovací stavebnice, druhou pak skládací řada Vario.
- Slepovací stavebnice HOBBY KIT obsahují například usedlost, alpskou chatu, hrad i kostel. Všechny dřevěné slepovací stavebnice HOBBY KIT jsou vyrobené z borového dřeva – jednotlivé hranoly o rozměru 9x9 mm se liší délkou od 16 do 230 mm. V balení nechybí ani podrobný návod na slepování.
- Skládací stavebnice VARIO mají nespočet variant. Od nejmenších stavebnic se 72 dílky až po obrovské bedny se stovkami dřevěných dílů. Všechny VARIO dřevěné stavebnice tvoří dokonale vybroušené bukové kulatiny o průměru 15 mm v délkách od 28 do 250 mm s frézovanými půlkulatými zámky.
- Slepovací stavebnice CREATIVE KIT, to jsou miniatury nábytku, oblíbených her i kancelářských potřeb z hranolků z borového dřeva připravených pro okamžité slepení. Tato série se zaměřuje na propracované miniatury objektů.