Dělostřelec z Bystřice pod Hostýnem prožívá napolenské války

Do bystřického Klubu vojenské historie přivedl Radmila Tomčíka František Sklenář, zakladatel a hlavní hybatel všech napoleonských akcí, které se v Bystřici pořádaly.

„Byl to kamarád a skvělý člověk. Nejprve jsme působili pod hlavičkou Asociace 8. historického pluku francouzské řadové pěchoty se sídlem v Buchlovicích. Pak jsme společně s dalšími kamarády založili Klub vojenské historie francouzského císařství, který zastřešil aktivitu členů různých jednotek z okolí Bystřice pod Hostýnem. Díky tomu můžeme lépe komunikovat a spolupracovat s představiteli města, ale i s ostatními kluby vojenské historie.

Klub je zastřešující organizací pro všechny milovníky napoleoniky?

Ano. Klub nemá na rozdíl od jiných klubů předobraz v konkrétní jednotce z historie, ale vznikl proto, abychom i tady ve Zlínském kraji mohli organizovat zajímavé akce. V Klubu jsou místní nadšenci – francouzští vojáci spadající do různých historických pluků.

Co všechno už jste místním předvedli?

Při největší akci v roce 2005, ještě pod hlavičkou Asociace, jsme si připomínali 200 let od bitvy u Slavkova. Pod kopcem Bedlina byl tehdy vojenský tábor a na bystřickém náměstí se konala bitevní ukázka, které se zúčastnilo 300 vojáků včetně jezdectva a dělostřelectva.

Na zámku jsme už dvakrát předváděli rekonstrukci vojenského lazaretu a snažili jsme se co nejvěrněji přiblížit útrapy zraněných vojáků po bitvě u Slavkova. Uspořádali jsme střelby z replik historických zbraní do krásných, ručně malovaných terčů a tradicí se staly naše Napoleonské tábory a dušičkové pochody, které pořádáme dodnes. Obě akce spojuje místo, kde byl zřízen vojenský lazaret. Našim cílem je nejen vzpomenout na vojáky padlé ve válkách v období, které se snažíme prezentovat, ale také si připomínáme naše kamarády, kteří už se s námi na tento pochod vydat nemohou.

Zmínil jste lazaret. Ten v Bystřici skutečně byl, že?

Ano, ale ne ten polní francouzský, jako předvádíme my. Po bitvě u Slavkova v roce 1805 vznikla v Bystřici pod Hostýnem, stejně jako v mnoha dalších moravských městech, polní nemocnice pro raněné. Na následky zranění a cholery zde zemřelo 148 vojáků. Zásluhou Františka Sklenáře, členů Asociace 8. historického pluku francouzské řadové pěchoty a bystřické radnice stojí od roku 2006 na starém hřbitově u kaple sv. Vavřince pomník, který tyto oběti připomíná. U něj se při každé akci scházíme.

Není trochu zvláštní si v dnešní době plné reálných válečných konfliktů hrát na vojáky?

My nechceme oslavovat válku, ale ukazovat život v době, kdy byla válka její součástí. Předvádíme dobový život, takzvanou „living history“, důsledně se držíme dostupných zdrojů a informací. Zajímá nás historie, napoleonika, těšíme se na to, až se na chvíli ponoříme do jiného světa. Až budeme nosit kousavé uniformy, společně jíst jen to, co si uvaříme, spát ve stanech. Snažíme se chvíli žít jako skuteční vojáci francouzského císařství. Ale my se na rozdíl od nich v neděli sbalíme a vracíme se do svých současných pohodlných životů.

Jste dobrá parta?

Baví nás to, a proto to baví i návštěvníky, kteří za námi přicházejí. V zahraničí někdy lidé nechápou, že nejsme najatí herci. Jsme parta lidí, které spojuje zájem o stejné historické období. Navíc v uniformě se mažou rozdíly z moderního světa a například i ředitel banky může sdílet slamník s dělníkem. Celá ta komunita pro mě znamená opravdu moc. Mám pocit, že sem patřím.

Patří k těm veselejším stránkám i přítomnost markytánek?

No pozor, nepleťte si markytánky s kurtizánami! Markytánky zajištovaly pro vojáky zásobování, nákup a prodej. Byly součástí táborového života a také procházely pečlivým výběrem. A většinou to byly manželky některých vojáků.

Když patříte k Francouzům, musíte umět francouzsky?

Je to samozřejmě výhodou, ale většina z nás francouzsky neumí. Všichni ovšem musíme rozumět povelům a ty jsou vydávány výhradně ve francouzštině. Rozumět jim je zárukou bezpečnosti. Vždyť manipulujeme se střelným prachem! Důležité je být secvičení, velitel musí sledovat každý pohyb svých vojáků i okolní děla. Nemůže přijít sedm lidí k dělu a začít střílet, toho bych se opravdu bál.

V expozici na bystřickém zámku stojí mezi artefakty z dob napoleonských válek i menší dělo. Je funkční?

Je funkční, ale už ho nepoužíváme. Toto dělo před lety projelo všechna slavná místa Evropy spojená s Napoleonem. Bohužel já jsem u této etapy ještě nebyl, ale hodně jsem o ní slyšel. Jezdil jsem na akce až s větším čtyřliberním dělem svého švagra. Teď máme u 6. pluku pěšího dělostřelectva asi tři roky nové dělo, které jsme si nechali udělat a dovybavili ho vlastními silami. Je věrnou kopií přes 200 let starého dobového originálu včetně konstrukce, techniky výroby, barvy, velikosti. Jen má uvnitř současný bezpečnostní prvek, který zabraňuje jeho roztržení.

Jak takové těžké a velké dělo převážíte?

Naučili jsme se ho rozložit a poskládat do jedné dodávky. Jenom samotná hlaveň váží asi 300 kilogramů. Navíc tam musí kromě děla vejít i velká kola, lafeta, kolesna, stůl, dvě lavice a další vybavení do tábora. Je to taková skládačka a pokaždé u toho trochu nadáváme.

Je váš koníček finančně náročný?

Hlavně je náročný na čas, to především. Pokud jde o dělostřelce, hodnota děla je asi jako cena velmi dobré ojetiny auta. A je nás všech, i když někdo dal víc, někdo méně. Uniforma je také docela drahá a navíc může mít více variant podle historického období. Její součástí jsou například i dva druhy pokrývek hlavy, klobouk a čáka. Boty mám šité na míru. Puška, šavle, torna, všechno stojí peníze. Plné vybavení váží kolem dvaceti kilo.

Pardon, na co potřebuje dělostřelec pušku a šavli?

Když dělo vystřelí a než se znovu nabije, chvíli to trvá. V tu dobu jsme velmi zranitelní a zbraně máme pro svou osobní ochranu. Naštěstí se na soutěži v rychlosti střelby ukázalo, že jsme schopni za minutu vystřelit z děla i čtyřikrát.

Kolik stojí střelivo?

To je výborná otázka. Před pěti lety stálo kilo prachu pětistovku, teď stojí nejméně trojnásobek. Z jednoho kila prachu uděláme pět nábojů do děla, ve Slavkově jsme jich vystříleli kolem šedesáti. Tak si to spočítejte. Proto chceme, aby nám pořadatelé akcí přispěli aspoň na střelivo, i kdybychom měli jíst z vlastních zásob.

Dá se koupit i vojenská hodnost?

Najde se spousta lidí, kteří si nechali ušít generálskou uniformu, ale narazili. Respekt vojáků se koupit nedá, ten si musíte vybudovat. Musíte mít přirozenou autoritu, umět velet, rozhodovat se. Mně je třeba velmi sympatické, že ve francouzské armádě se mohli vojáci vypracovat až na nejvyšší posty. Z té doby je i rčení, že každý voják nosí v torně maršálskou hůl. V armádách Ruska, Pruska nebo Rakouského císařství to tak nebylo, tam velel ten, kdo na to měl, kdo jednotku vlastnil.

Zájem o napoleoniku máte prý v rodině. Kdo s tímto krásným koníčkem vlastně začal?

Nejprve švagr Robert zlákal mého syna Radka. Já jsem tehdy pracovně hodně cestoval, tak abych mohl se synem trávit více času, o pár let později jsem se k dělostřelcům přidal. Vydrželi jsme u toho oba a dnes už se společně radujeme z vnučky, která je ovšem napůl z jiného tábora. V žertu se přeme, jestli Dianka bude markytánka u nás Francouzů, nebo u Rakušanů z maminčiny strany. Všichni v tom mají jasno.

Takže si syn našel ženu u nepřátel?

Pokud jde o armádu, tak ano. Pradědeček Kaluža je známá persona nejen v řadách rakouské armády, ale celé komunity. Ovšem v běžném životě jsme všichni přátelé a jen se navzájem dobíráme.

Láska je silnější než válka, chtělo by se říct. To je krásný konec příběhu. Tak na viděnou na některé z akcí v Bystřici pod Hostýnem.

Poslední týden v srpnu rozložíme v parku Zahájené svůj tradiční Napoleonský tábor s ukázkami vojenského života a bohatým programem. Všichni jste srdečně zváni!

RADMIL TOMČÍK

• Narodil se 16. 12. 1966 v Přerově.
• Vystudoval Střední průmyslovou školu dřevařskou v Bystřici pod Hostýnem a Vysokou školu lesnickou a dřevařskou ve Zvolenu.
• Je ženatý, má syna Radka a dceru Moniku.
• Byl zvolen starostou obce Turovice.
• Pracuje jako zástupce ředitelky pro teoretickou výuku ve Střední průmyslové škole nábytkářské a obchodní v Bystřici p. H.
• 30 let a 30 dní pracoval ve firmě TON v Bystřici pod Hostýnem. Zajímá se o historii firmy Thonet a TON, spolupracuje na výstavách mapujících vývoj ohýbaného nábytku.
• Je předseda Klubu vojenské historie francouzského císařství Bystřice p. H.
• Je členem 6. pluku pěšího dělostřelectva se sídlem v Brně a rusavského desátnictva Valašského sboru portášského.