Dcera Vlasty Redla Lucie jde vlastní cestou. Těší se na Valašský špalíček

Seděla doma a stýskala si, že nemůže hrát. Nakonec jí stačily tři věci k tomu, aby se během covidu dokázala zviditelnit jako málokdo. Z obýváku vytvořila studio, z žehlicího prkna vysílací pult a pomocí obyčejného iPadu přitáhla na svůj stream na Facebooku až 7,5 tisíce lidí. „Pro tolik lidí jsem naživo nikdy nehrála,“ přiznává Lucie Redlová.

Na Facebooku jste odehrála spoustu online koncertů. Jaké to bylo?

Bylo to trochu na pankáče. Při prvním streamu, který jsme přenášeli z kavárny Tucan, mi to v půlce spadlo kvůli plné paměti iPadu. Ale když jsem viděla, že mě naživo sleduje až sto třicet lidí, kteří si povídají v diskusi i mezi sebou, byla jsem z toho nadšená. Jaro pro mě bylo hodně frustrující, protože jsem seděla doma jak pecka a nemohla jít ani s kamarády na pivo. Tohle mě hrozně nabilo. Navíc mi přišly nějaké peníze z dobrovolného vstupného, tak jsem si řekla, proč v tom nepokračovat i z domu?

Stream Redlová hraje Beatles měl rekordních 7,5 tisíc zhlédnutí. Čekala jste takový ohlas?

Možná do toho Facebook započítal i desetivteřinové prokliky, ale je to úžasné číslo. V jednu chvíli jsem tam viděla až sto padesát lidí, a to je už skoro narvaný meziříčský M-klub. A poslední projekt Muzikantky, dámy, ženy dopadl podobně. Uvidíme, jestli pak lidé přijdou na koncert. Řada lidí přiznává, že si během covidu z milosti pustila streamy hudebníků, kvůli kterým by možná jinak nevytáhla paty z domu. Anebo bydlí daleko. Lidé, kteří mě sledovali, byli rozesetí po celé republice i v zahraničí. Psali mi z Londýna, ze Španělska... Stejně tak mi nepřijde na koncert polovina kamarádů z jižních Čech, která online koncert sledovala. Redlová zkrátka vstupovala do všech domácností, obýváků a někdy i ložnic. (smích) To se zase v normálních časech neděje. Děkovalo mi hodně kamarádek­ -matek, že po letech zažily nějakou kulturu.

Stejně tak jste nechala ostatní nahlédnout do svého obýváku. Nakolik si ceníte vlastního soukromí?

Ohledně svého života jsem poměrně sdílná. Pro mě to byl ideální formát, jak mít k lidem trošku blíž. Bavilo mě mluvit o tom, jak jsem se učila hrát na kytaru, co poslouchám, proč a kdo mě k tomu přivedl. Nabádala jsem je, ať také komunikují a na webu to žilo. Přinutilo mě to hrát průběžně na kytaru a učit se nové písničky. Bylo to super.

Setkala jste se i s negativními reakcemi?

Chápu, že někoho mohlo rozčilovat, že kvalita byla domácí, ale vysvětlila jsem lidem, že stát mi zakázal hrát, ale nedovezl mi super vybavení, abych mohla pokračovat ve své práci ve vysoké kvalitě. Myslím, že komu se to nelíbilo, ten to vypnul. Že by mě na webu vyloženě někdo hejtoval, to si nevybavuji.

Přišly nabídky na nové koncerty, setkání, rande?

Nabídka na rande přišla, ale jinak. Myslím, že streamy vidělo hodně pořadatelů, kterým jsem se díky tomu přiblížila. Konkrétní hudební nabídky zatím nepřišly, protože se pořád nesmí hrát, ale věřím, že se něco objeví. Osobně mám pocit, že jsem se nejvíc zviditelnila u lidí, kteří mě už znali a sledovali. Ale vnímám, že koncerty přinesly i desítky nových fanoušků, kteří byli poměrně aktivní. Psali mi vzkazy, že jsou nadšení a podpořili mě i finančně.

Na kolik peněz jste si díky streamům přišla? Dalo se online koncerty vůbec něco vydělat?

Už i na jaře něco přišlo, ale na podzim se ty částky prakticky zdvojnásobily, byla jsem překvapená. Jenom za Queeny mi lidé poslali devět tisíc korun. Jinak se příspěvky pohybovaly v řádech tisíců. Rekord byl jedenáct tisíc u projektu MDŽ, ale zase jsme se o peníze dělily čtyři. Navíc je stejně musím zdanit. Každé jedné koruny si ale moc vážím. Někteří lidé posílali částky, které převyšovaly výši běžného vstupného na normální koncert, takže jsem vnímala, že mě chtějí hlavně podpořit, a to mě psychicky ohromně zvedlo.

Při plánování streamů jste dávala lidem na výběr, zda chtějí zahrát Beatles, U2, Pink Floyd, Colplay, Buty a řadu dalších. Máte tak široký repertoár?

Mám spíš tu výhodu, že jsem schopná naučit se téměř cokoliv. Bodovala jsem s tím u táboráků, už když mi bylo 15 a s kytarou jsem začínala. Když šel nějaký hit v rádiu, hned jsem se ho naučila. Neříkám, že všechno hraju virtuózně, ale asi mám talent píseň dobře vystihnout. Navíc jsem to pojímala jako edukačně-zábavné streamy, takže jsem brala chronologicky desku po desce a snažila se z každé naučit něco. Hrabala jsem se ve starých textech, které jsem ještě na stroji před více než 20 lety přepisovala z bookletů a k nim si značila akordy, ale třeba na ně nikdy nedošlo. A teď na stará kolena jsem se ty písničky naučila. Za jeden ze svých vrcholů ale považuju kompletně odehranou a nazpívanou Bohemian Rhapsody. Sama jsem byla překvapená, že mě k tomu lidé vyhecovali.

V hudební branži se pohybujete téměř dvacet let. Je skutečně taková, jakou jste si ji vysnila? Nelitovala jste někdy toho, že se z vás stala umělkyně?

Já jsem si hlavně nic nevysnila! To, že dělám hudbu, ke mně přišlo tak nějak „samo“ a „náhodou“. Vystudovala jsem ekonomickou teorii, dokážu dělat krom hudby i něco jiného a myslím si, že je to dobře. Kdybych měla sen, že se proslavím a budu česká pop star jako například Lucie Vondráčková, asi bych zklamaná byla. Hudební průmysl je tvrdý, a pokud nemáte hodně peněz nebo známostí, tak se nahoru jen tak nedostanete. Ale já se svým žánrem jsem neměla takové ambice. Jsem si vědoma toho, že folk zasahuje méně lidí, navíc jsem hudbě nepodřídila všechno. Chtěla jsem vystudovat, chci dál sportovat, chodit s kamarády na běžky nebo na pivo. Výsledky zkrátka odpovídají mému úsilí i očekávání. Jen mě teď trochu mrzí, že zrovna v době, kdy jsem se hudbou v kombinaci s dalšími aktivitami už docela pohodlně uživila, nemůžu hrát. Většina hvězd zkouší štěstí v zahraničí.

Sama jste v minulosti spolupracovala s několika zahraničními hudebníky, producenty. Nelákalo vás někdy odjet na čas do ciziny?

Bylo by to hezké, ale musela bych zpívat anglicky. Folkrock si podle mě žádá češtinu. Je to žánr, kdy na textech hodně záleží, tím pádem jsou možnosti prorazit v zahraničí limitované. Byly plány na společné koncerty například s mým irským producentem v Irsku a věřím, že i kdybych zpívala česky, mohly by mít ohlas. Ale ambice, že bych se přestěhovala do zahraničí a prorazila tam, jsem nikdy neměla.

Děláte agenta nejrůznějším kapelám. Kolik jich máte na starosti? A je právě tohle směr, kterému byste se časem ráda věnovala?

V tuto chvíli mám pod sebou asi pět kapel, ale teď nejdřív počkám, jak se situace vyvine. Jaro totiž bylo v tomto ohledu hodně frustrující. Domlouvala jsem koncerty třeba půl roku dopředu, to je naprosto běžné, a všechny padly. Protože dostávám provizi až v momentě, kdy koncert proběhne, tak přestože jsem práci odvedla, své peníze už nikdy neuvidím. S tím se vyrovnat bylo možná ještě horší než zákaz vlastního hraní.

Pravidelně navštěvujete textové dílny, přesto zatím zhudebňujete slova jiných textařů. Ale jednou to přece musí přijít. Kdy se vrhnete i na psaní?

Celé roky jsem necítila tu potřebu. Na textové dílny jezdím právě z toho důvodu, že tam potkám lidi, kteří píšou skvěle, občas mi něco podstrčí a já to zhudebním. Ale stala se poslední dobou taková věc, že ze mě začaly padat „lidovky“. A v tom jsem se možná najednou našla. Zatím mám hotové tři pseudolidové texty a chtěla bych vydat novou desku, která se bude jmenovat Lidová Redlová. Bude to mix „vlastních“ lidových písniček a písní, která mám prostě ráda – některé jsme třeba i hrávaly s Jitkou Šuranskou.

Lidová Redlová zní dobře. Kdy máte v plánu ji vydat?

Původně jsem myslela, že desku vydám už vloni, ale v té covidové situaci jsem se trochu zasekla. Letos by to ale už chtělo. Budu si muset stanovit termín. Jak říká můj taťka: Nejlepší motivace je termín a nezaplacená záloha. Pravděpodobně zkusím využít crowdfundingové zdroje. Ale nejdřív mám v plánu připravit jeden nebo dva singly, rozvířit vody a zjistit, jaký je o písničky zájem.

Zdědila jste povahu po otci (Vlasta Redl, pozn. red.)? Je pro vás velkou inspirací?

Povahu jsem zdědila po všech předcích, ale po taťkovi mám asi hudební talent. Myslím, že jsem ale trochu organizovanější, disciplinovanější... Naši se rozvedli, když jsem byla maličká, takže taťka v mém životě moc nefiguroval. O to těžší byly všechny ty dotazy na něj. Nevěděla jsem, co mám říct na otázku: Jaké to je být dcerou Vlasty Redla? Já vlastně nevím. Ale jeho písničky mám fakt ráda, hrála jsem je i ve streamech. Vždyť na něm a na Nohavicovi jsem se prakticky učila hrát na kytaru! Většina dětí se možná vůči rodičům vymezuje, ale pro mě byly jeho písničky aspoň nějakým pojítkem s ním. Teď na stará kolena máme docela hezký vztah. Občas se staví na můj koncert nebo mi pokřtí novou desku, já kdykoli zajdu ráda na něj. Vím, že mi fandí, ale dětství jsem s ním nestrávila a to už mi nikdo nevrátí.

7 rychlých dotazů na soukromí Lucie Redlové

V NEJBLIŽŠÍ DOBĚ PLÁNUJI... ...vydat desku Lidová Redlová.

LETOS SI NENECHÁM UJÍT... ...žádnou akci. (smích) Hlavně Valašský špalíček ve Valašském Meziřičí, Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou a festival Banát v Rumunsku.

VE VOLNÉM ČASE NEJČASTĚJI... ...hraji, čtu, sportuji, chodím po kopcích se psem, tančím swing.

NAPOSLEDY JSEM PŘEČETLA... ...Cop od Laetitie Colombani. Bylo to super. Čtu hlavně beletrii, občas nějaký ten seberozvoj.

OBDIVUJI PÍSNIČKÁŘKU... ...Lenku Dusilovou. Líbí se mi její práce za poslední roky i to, jak pracuje s hlasem, textem i kytarou.

ZA PĚT NEBO DESET LET SE VIDÍM... ...je zima, takže někde na běžkách. (smích) Momentálně se v mém životě ledacos srovnalo a je mi dobře, takže bych na to moc nesahala. A jestli přibude za pár let nějaká rodina, tak to bude fajn.

MÉ ŽIVOTNÍ MOTTO JE... ...Co tě nezabije, to tě posílí.

Lucie Redlová

Folkrocková zpěvačka z Valašského Meziříčí, vystudovala ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Je dcerou Vlasty Redla a veřejně vystupuje od roku 2002. Osm let koncertovala s valašskou formací Docuku, spolupracovala s Žambochy, Jitkou Šuranskou i Beatou Bocek a dalšími. Vydala dvě sólová alba a jedno EP, hostuje na dalších čtrnácti. Hraje na akustickou a elektrickou kytaru, mandolínu a po 15 letech si nechala naladit klavír. Na ten totiž chtěla hrát už jako dítě.