Nejnovější zprávy: Klapky s duší Zlína: výstava ve Zlatém jablku ukazuje filmové legendy i slavnou architekturu Zlínský kraj znovu podpoří zemědělce a potravináře. Na dotace rozdělí tři miliony

Fotografie

Chci fotit Freemana, říká fotografka Eva Plutová

Fotí herce na place, hledá emoce ve světle a věří, že i obyčejný okamžik může být výjimečný. Fotografka Eva Plutová se k fotoaparátu dostala náhodou – a od té doby ho nepustila z ruky. Dnes sní o portrétu Morgana Freemana a vzpomíná na dědu, který ji učil trpělivosti tím, že se nikdy nenechal vyfotit.


Autor: Eva Plutová

K fotografování se Eva Plutová dostala díky střední škole, kterou vystudovala v Ostravě. Tehdy se hlásila na obor Ilustrace ale nakonec ji přijali na obor Užitá fotografie. Během studia ji tento obor natolik zaujal, že ji baví doteď.

„Díky fotografii se dostávám na zajímavá místa a neustále se seznamuji s lidmi, kteří mě inspirují. Nejraději fotografuji lidi v jejich prostředí. A baví mě image fotografie různých produktů s lidmi nebo i jen image zátiší,” říká fotografka.

Aktuálně ji pohltilo fotografování herců přímo na natáčení nebo v zákulisí. Jakmile se natočí záběr, kteří filmaři potřebují do filmu, vezme si herce a pokouší se s ním najít vlastní pohled na danou scénu. „Posledně jsem fotila v seriálu Sex o`clock (1, 2) a tam jsou mladí herci, kteří byli plní životní energie, což byla práce snů.”

Ve své tvorbě se snaží více pracovat s přírodním nebo filmovým světlem. Fotografuje, aby zachytila emoce a atmosféru. „Ve fotografii je pro mě důležitá barevnost, která mi udává náladu fotografie. Snažím se mít fotografie tzv. čisté až ladné. Chci diváka do fotografie vtáhnout. Chci, aby pozorovatel nad fotografií přemýšlel,” dodává Eva Plutová.

Soustředí se hlavně na reklamní fotografii. Focení je pro ni koníčkem i obživou. „Toho si moc vážím. Na každé focení se moc těším. A jsem zvědavá, jaké dobrodružství zažijeme.”

Každý fotograf má jednu fotku nebo případně sérii fotek, kterou považuje za průlomovou, která odstartovala nebo nasměrovala jeho tvorbu a která rozhodla o tom, že se focení stalo životní zálibou a následně v některých případech i prací.

Pro Evu Plutovou byla tímto momentem práce na důležitém pololetním úkolu na střední škole, na dokumentu s tématem Rodina. „Fotografovala jsem všechny v mé rodině a při různých činnostech. Ne všichni to přijali. Třeba můj děda Pepík to nikdy nepřijal. Měl mě moc rád, ale nikdy nechtěl, ať ho fotografuji. Nemohla jsem to pochopit, ale postupem času jsem to začala respektovat. Díky tomuto dokumentu jsem pochopila, že někdy musím být na správném místě ve správný čas. A musím mít velkou trpělivost a hledat nové úhly pohledu. Taky to, že běžné a každodenní situace lze zaznamenat a stanou se krásnými, ojedinělými a často neopakovatelnými událostmi,” popisuje Eva Plutová.

Další přelomová práce pro ni byla bakalařské práce, soubor Infertility. Jsou to tři plakáty žen s tématem, které ukazuje na neplodost žen. „Bylo to celkem obtížné zpracovat, ale myslím si, že to dobře dopadlo. Volila jsem figurální studii dívky v aktu nebo v bílé košili. A fotografovali jsme to v rozpadlém zámku na jižní Moravě. Uvědomila jsem si, že pomocí fotografie nejen že dokážu zaznamenat okamžiky, ale taky můžu poukázat na nějaký lidský problém.”

Nejvíce si cení fotografie, kde malý kluk stylizovaný do filmu Páni kluci táhne auto veterán Tatra 87. Díky mrakům a barevnosti se stala fotografie lehce dramatická a napínavá. „Opravdu to auto utáhne? Já mu věřím,” říká fotografka.

Největší pozornost diváků měla její fotografie s názvem Potěšení. Na fotografii jsou tři polonahé dívky, které poléhávají ve staré beskydské chalupě a provádějí intimnosti. Fotka vyzařuje lehké napětí a naprosté soukromí dívek. Při pohledu na fotografii pozorovatel zažije pomalý, ničím nerušený zážitek.

Jak Eva Plutová vnímá výběr anolog – digitál? „Na střední škole a na vysoké škole jsme fotografovali na černobílý film (kinofilm, svitek 6x6) a sami si filmy vyvolávali v černé komoře. Je to moc pěkná práce. Ale mám ráda digitální fotoaparát. Z analogu mi zůstalo, že než zmáčknu spoušť, tak se stále snažím nad snímkem přemýšlet, jako kdybych měla stále jen třicet šest snímků.”

Jako každý fotograf má i ona vysněný snímek, který by chtěla pořídit. „Jednou si chci vyfotit herce Morgana Freemana a Javiera Bardema,” uzavírá s úsměvem.

EVA PLUTOVÁ

Narodila se 19. 10. 1986.

  • Vystudovala Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, Fakultu multimediálních komunikací, bakalářské studium - obor Reklamní fotografie a pak magisterské studium - Audiovizuální tvorbu - obor Produkce.
  • Profesní úspěchy : publikace Ateliér Hermíny Týrlové, publikace Vzpomínky na Hermínu Týrlovou, publikace My z Veselé.
  • Výstavy: Tanec - kulturní dům Kopřivnice, Výstava ARF - Hotel Moskva, výstava - Svět autismu. Vstupte prosím - Nová galerie Žerotinského zámku v Novém Jičíně, výstava Přestupná konečná 2 - Galerie 12ka ve Svitu Zlín, výstava Dita Dorčáková – výstava šperků, Kulturní centrum Vltavská Praha, výstava I love Bali - výstava dokumentárních fotografií, Rybáři, Kopřivnice.
  • Pracuje jako fotografka a jako filmová produkční.
  • S manželem Petrem Babincem mají tři děti, Agátu (10 let), Karolínu (6) a Artura (3).
  • Jejími zálibami je rekreační běh, čtení, pěstování mikrozeleniny, lahodná kávička.