ROZHOVOR: S 3D tiskárnou vrstvou po vrstvě

Šternberk, jedno běžné úterní odpoledne. Vcházím do tuctové nenápadné budovy, která ani trochu nenaznačuje, že by se někde uvnitř měly nacházet moderní stroje.

Vcházím dovnitř, stoupám po schodech do patra chodbou, která sama o sobě již napovídá, že má ledacos za sebou. V duchu si povídám sám pro sebe, co mě asi čeká uvnitř. Vcházím dovnitř…. a zjišťuji, že jsem vstoupil do úplně jiného světa.

První vjem, kterým si uvědomuji, že jsem se ocitl v úplně jiné dimenzi, je ten čichový. Ta zvláštní vůně vznikající zahřátím plastu při výrobě, je ohromující a doslova návyková. Vůně vás úplně pohltí, něco na ní je. Vy nevíte co, ale vnímáte, že vás láká ji poznat blíže. Podvědomě tušíte, že za tou vůní se skrývá něco, co chcete objevovat.

Připadám si, jako bych se starou nemocniční chodbou dostal na moderní jednotku intenzivní péče. Vidím stroje, které pracují lehce a systematicky, občas něco pípne, cvakne, zaklapne. Jen ti pacienti chybí. Namísto nich se však v útrobách těch strojů něco děje, něco se tam tvoří, vrstvu po vrstvě. Evidentně vše funguje, jak má, obsluha těch strojů nikde, tak jen stojím, pozoruji, nasávám tu vůni a představuji si, co to asi na těch strojích momentálně vzniká…

Je přinejmenším zajímavé, že zrovna něco takového vznikalo v první covidové vlně na jaře 2020, kdy většina firem spíše vyčkávala v nejistotě, nepouštěla se do „velkých akcí“. Avšak tady se evidentně rozhodli jít opačným směrem.

„Kdo se bojí, nesmí do lesa“, říkají shodně parťáci Pavel Nikl a Lukáš Plesník, kteří za tím vším stojí.

Proč jste se zrovna vrhli na 3D tisk?

Lukáš: Já osobně se 3D tiskem zabývám již od roku 2015. Jelikož mám strojní vzdělání, tak mám k této technologii již od školy dost blízko a samozřejmě do setkání s Pavlem jsem tiskl sám na sebe.

Pavel: Mě 3D tisk vždycky zajímal z pohledu toho, že jsem v něm viděl a stále vidím budoucnost. Bohužel jsem vždy narážel na své technické limity. Nejsem vzděláním technik, což mě vždy limitovalo, tedy tu myšlenku více rozvíjet.

Dohromady jste se dali právě v první covidové vlně?

Lukáš: To je zajímavé. Zrovna byly zavřené obce Litovel, Uničov a okolí. Uzávěra prakticky začínala necelých osm kilometrů od nás, tak jsem si říkal, že za chvíli to dostihne i nás. Nepočítáte s ničím, spíše vyčkáváte, co bude a najednou mi volá nějaký pán, že se chce se mnou potkat a chce si povídat o 3D tisku. Tak jsem si řekl, proč ne.

Pavel: Myšlenku začít s 3D tiskem jsem měl dlouho. Okolí zavřené, nikdo nevěděl, co bude. Ale najednou ta myšlenka vyvřela tak, že jsem musel konat v duchu „teď nebo nikdy“. Sedl jsem k internetu, jestli se tím někdo v mém okolí nezabývá a narazil jsem hned na Lukáše, zvedám telefon, volám… No a teď tu stojíme společně.

Lukáš: A ještě jsme k tomu zjistili, že bydlíme od sebe dvě stě metrů vzdušnou čarou a vůbec o sobě nevíme.

Až tak jednoduché to bylo, si plácnout na spolupráci?

Lukáš: Ani tak ne. Zjistil jsem, že Pavel patřil v té době zrovna do početné skupiny těch lidí, kteří sice mají nějaké povědomí o 3D tisku, ale pořádně vlastně neví, jak a kde jej využít. Takže hodiny a hodiny přednášek. Pavel měl prvotně představy trošku jiné, takže jsem mu musel nejprve objasnit, jak to funguje, co se s tím dá dělat a kam to může směřovat.

Pavel: Ano, jak říká Lukáš, šel jsem hodně „z hrušky dolů“. Do reality, ale velmi zajímavé reality spočívající v nasávání informací od Lukáše s praktickými ukázkami. Dalo mi to hodně, ale pořád se učím… Po těch hodinách přednášek jsem zjistil, že 3D tisk není vůbec jednoduchý obor, není to na rychlé zbohatnutí, jak si mnozí myslí. Je za tím spousta práce.

Takže jeden máte na starosti technickou stránku, druhý ekonomiku? Funguje spolupráce?

Lukáš: Jak to říct, bez partnerství se k takovým technologiím dopracujete za delší čas a to vám pak může ujet vlak. Díky Pavlovi jsem zjistil, že podnikání může mít i jiný rozměr, než jsem byl zvyklý. Pravda je ale taky taková, že účetnictví, daně, povinnosti k úřadům je pro mě stále ještě menší španělská vesnice, takže to nemám naštěstí na starosti.

Pavel: Inu, k čemu by mi byla sebelepší tiskárna, když bych ani nevěděl, jak ji pustit, jak tam dát model, a tak dále. Vím, že bez něj bych byl jako bez ruky a on beze mě taky, takže se velmi dobře doplňujeme, role máme rozdány a moc si do toho nekecáme. A funguje to.

Jak obyčejnému laikovi popíšete, o čem je 3D tisk?

Lukáš: No právě. Definovat to přesně není snadné. Jsou různé postupy, techniky a technologie, jak lze tisknout. Ale když to úplně zjednoduším, je to prakticky zhmotnění nějaké vize nebo představy do trojrozměrného objektu.

Pavel: Já bych to doplnil tím, že 3D tisk je spíše výzvou, jak může být užitečný v různých oblastech, od zdravotnictví, strojírenství, až po jednoduché věci pro domácnost, kutily a tak podobně.

Jak je to vlastně s 3D tiskem v Česku obecně?

Lukáš: Všeobecně je 3D tisk rozšířený. Dost té jeho popularizaci pomohla naše nejznámější osoba v 3D tisku – Josef Průša. Prakticky každý, kdo začíná s 3D tiskem, si buď koupí jeho tiskárnu anebo obdobnou napodobeninu z Číny. A protože se 3D tisk až na výjimky nikde nevyučuje, začne se každý učit formou pokus – omyl. Studujete postupy na internetu, techniky, jste v různých skupinách na fórech a postupně se s tím seznamujete. V Česku je hodně lidí, kteří se tomu věnují na bázi hobby. Tito nadšenci začali postupy aplikovat ve firmách, takže i dnes je již spousta firem, kde se 3D tisk využívá, ale kladu si otázku, jestli hojně. Za další ta skupina osob, která se tím zabývá, není homogenní. Je skupina, která tu technologii vnímá jako službu společnosti a jsou schopni vás za to i ukamenovat, když si řeknete o peníze a naproti tomu stojí skupina, která se naopak snaží na 3D tisku pochybné kvality vydělat hory doly. Pak je tu skupina firem a lidí, kteří jen tisknou, aniž by je zajímalo k čemu bude výtisk sloužit. No a pak velmi malá skupina firem, kteří nad tím, co jim zákazník dává k tisku, přemýšlí ze všech úhlů pohledu.

Pavel: Naprostý souhlas. Nebýt pana Průši, asi by nebyl 3D tisk tak rozšířený, nota bene asi ani já bych se o této technologii nedozvěděl. Na druhou stranu jeho přínos vnímám spíše tak, že i Edison vymyslel žárovku, ale dneska už svítíte úplně jinými žárovkami. Vývoj je v tomto oboru rychlý. Mnohé tiskárny jsou dnes o třídu vyspělejší. Spousta firem má 3D tiskárnu, ale nedokáží využít její potenciál. Ale nedávám jim to za vinu. Bohužel se 3D tisk nikde nevyučuje a ne každý má štěstí jako já, který jsem narazil na toho nejlepšího učitele.

Co přesně umí vaše společnost? Kam ji řadíte vy?

Lukáš: Máme obrovskou výhodu v tom, že jsem profesí konstruktér. Dokážu posoudit, jestli je na konkrétní projekt nebo věc 3D tisk vůbec vhodný. Dokážu zvolit takovou technologii a postup, aby výsledek zákazníkovi posloužil. Není nic horšího, když něco vytisknete a zákazník se ozve, že je to na nic. To bereme jako svoji chybu, protože my máme hledat a najít správná řešení. Jelikož znám z praxe strojařinu jako takovou, dokážu zákazníkům navrhnout postup, aby byli maximálně spokojení.

Pavel: To mohu jen potvrdit. Není to o tom, že zákazník přijde, předá model k tisku a my máme tisknout. Před samotným tiskem je totiž ještě dost práce, kterou odvede Lukáš tím, že zákazníka vyzpovídá a následně mu navrhne řešení.

Na trhu působíte rok. Jak jste zatím spokojení, jak spolupráci hodnotíte?

Lukáš: Byla to makačka, zařídit prostory, opravit, vybavit, dokoupit stroje, materiál, internetové stránky, zařídit eshop a tak dále… Kdo v minulosti cokoliv rozjížděl od počátku, ví, o čem mluvím.

Pavel: Ze začátku jsem měl trošku obavy, jak to v covidu půjde, ale musím říct, že nám paradoxně covid pomohl. Měli jsme relativně dost času vše zařídit, usadit se na trhu a vykolíkovat pozice. Navázali jsme i spolupráci v oblasti distribuce 3D tiskáren Sinterit a Zortrax pro Českou republiku, takže dnes již tyto tiskárny, na kterých tiskneme, také prodáváme.

Takže s vaší aktuální pozicí na trhu jste spokojeni?

Lukáš: Musím říct, že jak přistupujeme k zákazníkovi a jak s ním pracujeme, se nám vyplácí. Mám velkou radost, když se k nám zákazníci vrací a ještě větší, když je přetáhneme od konkurence, popřípadě rovnou od nejmenované univerzity. Je to potvrzení toho, že jdeme správným směrem

Pavel: Jednoznačně souhlasím. V současné době jednáme o zakázkách s většími strojírenskými společnostmi o spolupráci, jako je TOS Olomouc, Bagirasys anebo Škoda –JS a.s. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že by naše práce mohla být i v elektrárně v Temelíně, asi bych se mu upřímně vysmál.

A kde vidíte Cadmii za rok až dva?

Lukáš: Určitě chceme prohloubit spolupráci se stávajícími zákazníky. Tiskneme jak ze struny, tak z prášku, ale do těch dvou let bychom ještě chtěli tisknout i z kovu, abychom měli ucelený soubor strojů.

Pavel: A já jen doplním, že Lukáš má geniální myšlenku, jak tisknout z materiálu, ze kterého nikdo dosud netiskl. Nemůžu o ní ale blíže zatím hovořit. Teoreticky to půjde, teď to jen začít zkoušet a ladit, ale pevně věřím, že za dva roky o nás uslyšíte znova, protože to může významně snížit náklady ve spoustě firem. O tom ale jindy.